Zdeněk Kühn
Právo mezi nebem a peklem

Podle jednoho ze zakladatelů moderní ústavnosti, Alexandra Hamiltona, „ve vládě, v níž jsou jednotlivé složky moci navzájem odděleny, bude soudnictví už povahou své funkce pro politická práva systému vždy nejméně nebezpečné, jelikož má nejmenší možnost je ohrožovat či poškozovat. Výkonná moc nejenže rozdílí pocty, ale navíc třímá i meč společnosti. Zákonodárná moc nejenže ovládá měšec, ale také předepisuje pravidla, jimiž se mají řídit práva a povinnosti každého občana. Naproti tomu soudnictví mečem ani měšcem nevládne, neovládá sílu, ani bohatství společnosti a nemůže přijímat žádná účinná rozhodnutí. Můžeme po pravdě říci, že nemá sílu ani vůli, ale pouze úsudek“ (Listy federalistů, č. 78). Podle tohoto názoru exekutiva a legislativa disponují vůlí, zatímco soudnictví jen rozumem. Ve své přednášce bych se chtěl zamyslet nad několika aspekty Hamiltonovy teze: především nad hranicemi racionality v soudcovském rozhodování, a pak i nad diskutovanou otázkou hrozby soudcovského státu, zpochybňující Hamiltonovu tezi o soudnictví jako „least dangerous branch“.