Ondřej Černý

Ondřej Černý se na Gymnáziu Jana Keplera zapsal opakovaným vítězstvím v soutěži Chytrá palice a svou výraznou zálibou v konzumaci maté. Odmaturoval roku 2011 a následně odešel studovat Literae Humaniores (klasické jazyky) na Oxfordskou universitu, kde se vyznamenal mj. vynikajícím výkonem v oblasti starořecké stylistiky či recitací sprostých latinských básní. Témata klasické literatury i filosofie reflektoval rovněž v esejích pro kulturní čtrnáctideník A2. Po jednoleté zdravotní přestávce úspěšně složil bakalářské zkoušky a v současné době pokračuje v Oxfordu magisterským studiem filosofie se specializací na Platóna a Aristotela.

Je moc filosofie nemoc?

Populární názor, že přemíra filosofie škodí zdraví, lze v různých podobách vysledovat již v nejstarších textech západní tradice – a zejména v těch, které s tímto názorem kriticky konfrontují. Paralelně se totiž dějinami myšlení vine i linie opačná, která se snaží vykázat filosofii jakožto aktivitu ozdravnou a zdraví utužující, anebo dokonce jako nutnou podmínku zdraví v pravém smyslu slova. Chceme-li si však dnes otázku po možné škodlivosti filosofie položit co nejzodpovědněji, tedy filosoficky, musíme se pokusit isolovat její jádro od množství kontingentních předpokladů, které se na ni v dějinách nabalují jako škeble na Glauka v Platónově Ústavě. Zbude-li nám vůbec něco, možná nepůjde již o otázku faktu, ale o hluboce etický (a politický) spor, v němž se filosofové neustále střetávají se sofisty, básníky, řemeslníky, právníky, učiteli, vědci, dětmi – i s jinými filosofy. Tento spor se snad nakonec nevede pouze o správnou míru filosofie, nýbrž o samotnou hodnotu její moci, která je sama ne-mocná.