Mgr. Martin Poch

Martin Poch (nar. 1984 v Ostrově nad Ohří) vystudoval estetiku a komparatistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Pracuje v oblasti vzdělávání jako projektový manažer a tvůrce e-learningových lekcí. Příležitostně publikuje literární recenze a eseje. Zatím vydal tři básnické sbírky – Běhařovská lhářka (Concordia, 2009), Jindřich Jerusalem (dybbuk, 2013) a Cesta k lidem (dybbuk, 2015). Tato sbírka, přestože byla vydána jako třetí v řadě, je první částí autorovy tetralogie. Ústředním tématem je Motol – místo nemoci a uzdravení, vrátnice civilizované přírody a neuralgie citu. Nemocniční areál jako labyrint či město ve městě, ve kterém prostor nečekaně přechází v návštěvní hodiny. Jeho tvorba byla zastoupena v antologii Nejlepší české básně 2013. Žije v Praze na sídlišti Motol.

Bc. Jonáš Zbořil

Jonáš Zbořil (nar. 1988) studuje magisterský obor angličtina a čeština na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Je moderátorem Radia Wave, stanice Českého rozhlasu, kde také spolumoderuje a připravuje pořad Liberatura. Časopisecky poprvé publikoval v roce 2007 v Divokém víně. Později se jeho texty objevily například v Hostu, v Almanachu Wagon, Psím víně, Tvaru, v antologiích Nejlepší české básně 2009 a později i 2015. Mimoto byl také nominován na cenu Magnesia Litera v roce 2014. Debutoval sbírkou básní Podolí (Host, 2013). Za své vzory považuje Petra Hrušku a Jana Skácela. Kromě psaní se věnuje hudbě, hraje s kapelami Sundays on Clarendon Road a Steakhouse Orchestra.

Autorské čtení: Labyrint moci a nemoci

Martin Poch: asar ávoN

I. A

V pohádkovém lese kružítek
pletacích jehlic a injekcí
spal nepopsaný list, prý
lék na všechny nemoci

Jezírku pod leknínem
zamáčkla vraní oko víla
na mýtině jako v propadle
voda v lavoru stůně napětím
jako žák před hladovou tabulí

Sova nafukuje nachová křidýlka
hmyz nosí na stůl reflexní vesty
které se jeví v dálkových světlech

Jezevec v bílém ti vypumpuje žaludek
mateřská školka projde krematoriem
ohňostroj všech barev bude znamenat
že je to chlapeček z periferie

Jonáš Zbořil: Kontinent

Trik samoty je v tom
Že na rozdíl od bolesti
Nijak nechutná.

Je zbytečné
Jezdit jazykem po patře
A hledat tu hořkou stopu
Ani tě
Horko nezalije.

Nic
Se nehne pod žebry
A ruce prostě ví
Pod přísným dozorem úhlů.

Chtěl bych někam zavolat.
Mám podezření
Že mi do okna zavěsili
Cizí kontinent.