Mikuláš Kroupa DiS

Mikuláš Kroupa je absolventem Gymnázia Jana Keplera a zakladatelem občanského sdružení Post Bellum, jehož se stal ředitelem a později se podílel i na založení internetového archivu Paměti Národa, v rámci něhož pozdějí vznikly Příběhy 20. století zabývající se vzpomínkami pamětníků z české historie. V rámci Post Bellum se věnuje různým projektům, jako jsou výstavy, rozhlasové, tištěné, televizní a internetové projekty.

Pavel Štingl

Genocida, eugenika, holokaust – všem těmto tématům se ve své dokumentární tvorbě věnuje Pavel Štingl (*1960). Koncem roku 1993 založil produkční společnost K2, jejímž prostřednictvím se snaží zamezit zapomínání nejtemnějších událostí českých dějin 20. století. V poslední době vstoupil do povědomí širší veřejnosti taktéž jako jeden z organizátorů akce Bubnování pro Bubny, jež si klade za cíl připomenout příběhy židů, kteří právě z Bubenského nádraží vyjeli vstříc svým tragickým osudům v nejrůznějších koncentračních táborech.

Viktor Portel

Viktor Portel je absolventem Gymnázia Jana Keplera a pražské FAMU (Katedra dokumentární tvorby). Je autorem již mnoha dokumentárních snímků jako např. úspěšného „Kaiser Kanner Dirigenta“ (2011), krátkého dokument o osobních bitvách, rozporech a prohrách v životě talentovaného herce alkoholika ztvárněného Oldřichem Kaiserem. Zapojuje se do mnoha kulturních, politických a historických projektů, spolupracuje také s neziskovými organizacemi, Českým rozhlasem a organizací Post Bellum

Debata: Je pravdivé tvrzení, že „ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen k tomu ji znovu prožít“?

Je pravdivé tvrzení, že „ten, kdo zapomene svoji minulost, je odsouzen k tomu ji znovu prožít“? A k čemu je dobrý dějepis? Špatné zprostředkovávání historie by se dalo celkem snadno považovat za jednu z nemocí současné společnosti. Její nesprávné nebo nezajímavé zpracování vede spoustu lidí k závěru, že vůbec není důležitá. Ale stačí nám si všechno jen připomínat na hodinách dějepisu, nebo to musíme vážně prožít? Připomínání minulosti totiž můžeme chápat jako rituál, jako hledání cesty k historii prožitkem a to už je vlastně ozdravná kůra.