Gymnázium Jana Keplera

Další zpávy ze stipendijního pobytu v Oundle 2015 od Jiřího Grosmana a Lukáše Adama.

Milí přátelé, známí, příbuzní, pozůstalí, a tak podobně!

Když jsme se vám naposledy hlásili v nadějném očekávání dvou týdnů tolik potřebného odpočinku, co máme před sebou nám tehdy bylo celkem jasné (nebo jsme si to alespoň mysleli). Druhá polovina, ovšem, byla snad ještě nabitější než ta první. Pravda, v anglickém režimu jsme byli před prázdninami již plně zaběhnutí, ale míra volnosti, již jsme si ony dva týdny dopřávali, nás zanechala dosti nepřipravené. A tak než jsme si stačili znovu zvyknout, nemálo týdnů již bylo dávno za námi. A prosinec za dveřmi.

Předtím než se přesuneme ke školním záležitostem, pokusím se ještě ve stručnosti shrnout události oněch odpočinkových dvou týdnů. Zatímco Lukáš je strávil ve znamení oblíbeného rčení “Všude dobře, doma nejlíp”, já neodolal a jako prázdninovou destinaci jsem sobě zvolil britský kapitol. Jak se brzy mělo ukázat, vybral jsem dobře, neboť Londýn pro mne připravil nejeden adrenalinový zážitek. Večerní pochůzky městem, objevování nových stylů, žánrů i chutí či návštěvy londýnských muzeí byly ke konci již prakticky rutinou, a tak když jsme po čtrnácti dnech téměř ‘bohémského’ života nasedali, nyní již společně, do vlaku směr Oundle, neměli jsme ponětí, jak to studium zas zvládneme.

Náraz byl, pravda, poněkud tvrdší. Díky fyzikálním příkladům a povinné četbě, mnohdy dočítané pozdě do noci, jsme program na prvních pár týdnů měli zajištěný, přesto však jsme si nemohli tu a tam ujít nějakou tu zajímavou akci nebo přednášku. Ve třetím listopadovém týdnu, kupříkladu, byla uspořádána místním literárním spolkem tzv. ‘tea party’ ve stylu Lewise Carola, kam byla pozvána i literární kritička Dame Gillian Beer, jež se na Carola specializuje. Zde se pochopitelně nejen popíjel čaj a přikusovaly zákusky, jak můžete vidět na fotce, ale pod vedením Dame Gillian byla rozvedena debata nejen o kontextu a významu Carolova nejznámějšího díla, ‘Alenky’, ale i vlivech na jeho uměleckou tvorbu. Inu, vskutku literární (i chuťové) orgie.

Podzim však, alespoň v britském pojetí, zdaleka není jen o studiu v prohřátých místnostech školních studoven, a tak měl Jiří možnost v rámci týmových rugbyových výprav poznat i místa jako Rugby, Uppingham nebo Leicester, a to většinou při teplotách rapidně blížících se nule. Jak veselé byly nástupy na hřiště, s přihlédnutím k naší výstroji (viz foto), posuďte sami.

Dalším příjemným zážitkem nám byl tzv. exeat weekend, což jsou v podstatě čtyřdenní prázdniny, které jsou vždy na přelomu čtvrtletí. S Jirkou jsme během těchto několika dnů navštívili Cambridge a Londýn, kde nám byla umožněna i prohlídka parlamentu. Zde jsme také později měli možnost přihlížet politické debatě ohledně národní bezpečnosti a nahlédnout do zákulisí života politiků. Díky našemu přispění k archivační práci parlamentní administrativy můžeme navíc oprávněně tvrdit, že jsme nejen byli a obědvali v parlamentu, ale že jsme tam i, byť velmi krátce, pracovali.

S exeatem za námi, druhá polovina listopadu utekla jako voda, a tak to že náhle vidíme adventní výzdobu na každém rohu nás překvapuje přinejmenším stejně, jako že poslední týden v Oundlu máme před sebou. Podle našich kantorů i spolužáků, ovšem, bude právě poslední týden jedinečný, neboť nejen že bude pro nás posledním, ale bude navíc příležitostí pro oslavy vánočních svátků. Bude tedy ještě o čem psát a my budeme u toho!

Z Oundlu zdraví
Lupus a Jorge.

[Show slideshow]