Gymnázium Jana Keplera

Domnívám se, že lingvistická olympiáda stojí za vyzkoušení a má smysl o ní šířit povědomí – opravdu pro ni nejsou zapotřebí žádné znalosti (jen logické uvažování, analytické schopnosti, především však chuť poznat zákonitosti v předem neznámém systému), což ji odlišuje od mnoha jiných soutěží. Věřím, že na Keplerovi je hodně studentů, které by mohla bavit a kteří mají dobré předpoklady uspět, snad se takoví zúčastní příštího ročníku začínajícího školním kolem. Kohokoliv se zájmem a otázkami na mě můžete odkázat.

Pro začátek ještě krátce k dubnovému celostátnímu kolu (do něhož se z původních asi 1600 řešitelů dostalo necelých 50 nejlepších). Toho jsme se z GJK účastnili čtyři – Sára Elichová, Kuba Petr (jako kvartán byl 13. nejlepším středoškolákem v ČR), já (obsadil jsem 6. místo) Míša Svatošová, která skončila třetí! (Výsledky: https://atrey.karlin.mff.cuni.cz/clo/vysledky.php) Na základě součtu bodů z regionálního a celostátního kola jsme pak byli s Míšou nominováni do čtyřčlenného týmu na Mezinárodní lingvistickou olympiádu.

Ta se konala v Dublinu. V individuální soutěži jsme během šesti hodin řešili pět příkladů – například jeden o písmu, jež se používalo v Laosu na začátku dvacátého století. V týmové soutěži jsme měli tři hodiny na to, abychom přiřadili co nejvíce emotikonů k jejich popisům v indonéštině. Zatímco v týmové soutěži jsme mezi vyhlášenými nebyli, všichni jsme byli vyvoláni při vyhlašování té individuální – Míša získala čestné uznání (bod a půl ze sta chyběl na bronzovou medaili), já jsem pak – stejně jako Eliška Freibergerová z Brna a Terka Maláčová z Jihlavy – dostal stříbrnou medaili. Výsledky jsou k vidění zde: http://www.ioling.org/results/2017/ (stránka ještě bude později doplněna)

Vedle soutěží nás čekal doprovodný program (exkurze, přednášky, lekce irského jazyka i tance, dokonce i karaoke…), měli jsme však také dost (a zároveň tak málo) času na utvoření přátelství se zajímavými lidmi z celého světa – přátelská atmosféra je pro celou tuto událost specifická a s mnoha účastníky jsem zatím stále v kontaktu (s některými, kteří se účastnili i předchozích ročníků, již přes dva roky). Doufám, že se s mnohými z nich ještě někdy setkám, a plánuji se zapojit do organizace příštího ročníku ČLO, abych se třeba ještě někdy mohl na IOL podívat (a aby ČLO netrpěla nedostatkem organizátorů; zkouším také tvořit vlastní úlohy).

Míša (stejně jako Eliška) může soutěžit i na příští IOL, kterou hostí Praha. To bude také nejspíše znamenat, že Česko vyšle dva týmy, tedy bude dvakrát tolik postupových míst – jen další motivace pro řešení ČLO.

Tím tedy skončilo mé středoškolské soutěžení, velice zábavná část předchozích let (a byla to čest, reprezentovat GJK!).

A my Honzovi za celá léta děkujeme a přejeme stejné úspěchy na vysoké škole!