Gymnázium Jana Keplera

Pondělí 7.10

Výměnný pobyt ve Straubingu začal trestnou rozcvičkou opozdilců. Po desítkách dřepů za nedochvilnost jsme se rozloučili s nemocnou paní profesorkou Markovovou a vydali jsme se na napínavou cestu do Straubingu. Po třech přestupech a šesti hodinách cesty jsme konečně dorazili na nádraží, kde už na nás čekali natěšení Austauschpartneři, s kterými jsme se vydali do gymnázia, kde proběhla krátká informační schůzka. Po ní jsme se unaveni cestou vydali do našich prozatimních domovů, kde pro nás byl připraven individuální program.

(Bára Kodymová, Michal Vaňata)

Úterý 8.10

Po vydatném spánku jsme se svými německými protějšky vydali na cestu do Straubingu, aby jsme mohli zažít jejich typický školní den. Po pokusech o bavorské konverzace zvoní divadelní gong, který ve škole oznamuje začátek hodiny. Čtyři vyučovací hodinách a už jdeme do jídelny (1:0 pro Eurest) a následně na nás čeká připravený sportovní program, z kterého vypíchnu speeddating a test paměti formou sprintu. Je 15:00 a už máme volný program, který někdo využil testováním místní Boulderhalle, jiní návštěvou restaurace a něktěří soupeřením v herním zpracovaní německého nárdního sportu, Fifě.

(Bára Kodymová, Michal Vaňata)

Středa – 9.10.

Středeční dopoledne se neslo v duchu poznávání Straubingu. Zatímco se naši výměnní partneři odebrali na vyučování, my jsme prozkoumali centrum města skrz hru, která spočívala v hledání informací po městě. Na některé otázky jsme se museli zeptat místních – většinou jsme dopadli úspěsně. Poté jsme si prohlédli místní muzeum.

Odpoledne jsme již každý měli jiný program s našimi německými kamarády. Mnozí zavítali na oběd do jejich oblíbené restaurace, někteří šli do lezeckého centra a jiní si zase zahráli bowling.

(Karolína Pálinkásová, Eliška Ridzoňová a Kristýna Kabelková)

Čtvrtek – 10.10.

Čtvrtek byl prvním dnem, kdy jsme si mohli přispat. V 10 ráno jsme pak vyrazili do Regensburgu. Asi by se hodilo vyzvdihnout, že jsme byli u místa Keplerovy smrti. 

I přesto, že nám počasí nepřálo, vydali jsme se skrz město na nejstarší německý most. No nic moc, musíme říct, že ten náš, Kájův, je lepší.

Vetšina výpravy pak skončila v italské restauraci a ta za to naopak doopravdy stála! Nakonec jsme šli s plnými žaludky utrácet do obchoďáku, to naši Němci milují. Nakonec jsme jen tak tak stihli doběhnout na nádraží včas.

Zbytek odpoledne strávil každý se svým Němcem, či Němkou. Každý to měl k večeru jinak, ale určitě to byl pro všechny namáhavý den. 

(Holky 2.C)

Pátek – 11.10.

Ráno jsme vyjeli autobusem od školy ve Straubingu do St. Englmaru, kde jsme se svezli na horské dráze. Poté jsme se vydali na procházku lesem. Po návratu bylo volno, v kterém někteří šli na brusle a jiní spali. Večer jsme zakončili ve škole, kam jsme přinesli jídlo, například pizza šneky bez rajčatové omáčky nebo špaldové muffiny a pustili jsme si Fack ju Göhte. Pak jsme omylem hodily lepicí sovu na strop. Bylo to fajn:).

(Inka, Anička, Míša)

Sobota 12.10

Sobota znamenala pro většinu z nás volný program s německými rodinami. Pár statečných však údajně jelo společně s učiteli vlakem na nedaleký Bogenberg…

Já jsem se třeba se svojí rodinkou vydala na kolech do Straubingu na zmrzlinu a zpět, zahrála si berlínské Monopoly a odpoledne v kině zhlédla jakési Liebesdrama spolu s Inkou, Aničkou a našimi úžasnými Němkami. My jsme i přes absenci titulků přežily, ale hlavní hrdina ne :-( Matěj pomáhal kreslit čáry na fotbalovém hřišti a Berný byl ve Walhalle – germánském nebi…

Ve večerních hodinách jsme se všichni tři sešli na párty ve vesnici v Bavorském lese u jakési Angie – údajně se slavil Halloween, i když do toho tou dobou ještě zbývaly asi dva týdny. Každopádně jsme usilovně konverzovali v němčině a užívali si poslední večer v Německu.

Později jsme dorazili do svých domovů a pomalu na nás začal doléhat smutek z nadcházejícího loučení a odjezdu.

(Dodo ve spolupráci s Matějem a Berným)

Neděle 13.10

Po týdnu plném společných zážitků a vzpomínek jsme se bohužel museli vrátit do domoviny. Odjezdu předcházely desítky minut loučení s kamarády, závěrečný proslov od paní profesorky Koubkové a tucet preclíků od pana Vávry. Hvizd výpravčího píšťalky značí konec naší návštěvy, která určitě nebyla naším posledním pobytem v zemi žítného piva, Lederhosen a preclíku.

(Michal Vaňata)