Gymnázium Jana Keplera

Na konci srpna jsme se, stejně jako spoustu dalších spolužáků, i my tři (Jasmína, Tobiáš a Jonáš, všichni ze 3.B) vydali na studium do zahraničí za podpory programu Erasmus+.

Společně navštěvujeme 11. ročník berlínského Carl-Friedrich-von-Siemens Gymnasia. Pomalu už jsme si tu trochu zvykli, a tak můžeme říct, že si to tu užíváme i přes všechny nesnáze, protože, upřímně řečeno, být skoro sám v tak velkém městě, kde nikoho neznáte, a k tomu se ještě učit v cizím jazyce, může být docela náročné.

Zajímavé je, že ve škole mají všichni studenti v 11. a 12. ročníku svůj individuální rozvrh. Ten je sestavený jen z předmětů, které si studenti sami vyberou, takže se doopravdy věnují jen tomu, čemu chtějí. Pro nás pak tím pádem není úplně nejlehčí se tu s někým seznámit, jelikož skoro každou hodinu potkáváme jiné lidi.

Naštěstí tu máme i nějaký ten volný čas a v Berlíně se děje spousta zajímavých věcí. My jsme, mimo jiné, 9. září navštívili berlínský Bürgerfest. Nenechte se však zmást, na tomto festivalu máte totiž větší šanci narazit na prezidenta než na burger.* Festival se konal v parku zámku Bellevue, který je sídlem prezidentské kanceláře. Jednou z příležitostí, při kterých byl tento festival uspořádán, bylo i 25. výročí Česko-německého fondu budoucnosti. Součástí festivalu tudíž byla i spousta českých stánků, kde jste se mohli dozvědět něco o společné česko-německé historii, naučit se pár českých slovíček nebo si třeba dát čepované české pivo…

Trochu čerstvějším zážitkem je návštěva první namibijské opery „Chief Hijangua”. Za to, že poskytlo prostory pro zkoušení a nacvičování, bylo celé naše gymnázium pozváno na generální zkoušku. Řekli byste si: „Aha, namibijská opera, tak to bude určitě něco zajímavého a trochu exotického!” Bohužel tomu tak nebylo. Všichni tři jsme měli poměrně velká očekávání, ale nakonec jsme byli docela zklamaní. Částečně to asi bylo i tím, že jsme celé opeře moc dobře nerozuměli, protože titulky, které jsou v opeře docela běžné, byly moc malé, a ani diváci s nejostřejším zrakem je nemohli přečíst. To, že nejsme uplní experti na německou koloniální historii, která byla ústředním tématem celé opery, tomu také moc nepomohlo.

Možná to tak nezní, ale máme se tu v zásadě dobře a sbíráme spoustu zkušeností a znalostí. Určitě se alespoň zamyslete nad tím, jestli byste taky náhodou nechtěli využít příležitostí, kterých na naší škole není málo, a vyrazit někam do zahraničí. Určitě to stojí za to a nakonec si to ještě skvěle užijete!

Jonáš, Jasmína a Tobiáš

*tuhle větu vymyslel Tobík a je na ni hrozně hrdej, takže mu tady musíme přiznat autorství:)