Gymnázium Jana Keplera

Mimořádně zajímavý pohled Kryštofa – dnes již řádného studenta Winchester College – na studium v Anglii!

Vážený pane řediteli,

posílám srdečné pozdravy z Winchester College, kde pomalu začíná Common Time, druhý trimestr mého pobytu. V první řadě bych Vám a paní profesorce Škampové chtěl ještě jednou poděkovat za zázemí a podporu, která mi byla poskytnuta, když jsem v loňském roce projevil zájem vyrazit “na zkušenou” do Anglie a přihlásit se na Winchester College jako uchazeč o regulérní studium na celý Sixth Form, tedy poslední dva roky zakončené místní maturitou, tzv. Cambridge Pre-U Exam.

To, že zde studuji jako plnohodnotný student, mi (kromě finančního břemena) umožňuje také získat jistý nadhled na školu jako celek, osvobozený od perspektivy stipendisty GJK. Tak například, většina našich studentů má představu o Winchesteru jako o výrazně přírodovědně zaměřené škole. Je pravda, že zázemí na tyto předměty je tu špičkové, jak se jistě dozvíte z příspěvků Honzy a Tomáše, kteří se jim věnují. Úplně stejné kvality tu ale dosahuje i výuka předmětů humanitního charakteru, které jsem si naopak převážně vybral já – kromě matematiky studuji historii, ekonomii a teologii s filosofií.

Také v těchto předmětech škola uplatňuje svoje nezměrné finanční prostředky. Rozpočet několika desítek milionů liber, historické prostředí i celosvětová prestiž jí umožňují nalákat ty nejlepší profesory, dony, jak se jim tu říká, z celého světa. A tak například teologii mě učí francouzský mnich, matematiku bývalý významný bankéř z City, oba mí učitelé historie za sebou mají již několik knih a publikací a schůzím Orientální společnosti, jejímž jsem se stal členem, předsedá bývalý britský velvyslanec v Demokratické republice Kongo, Kosovu a Nepálu. S financemi souvisí i další kouzlo výuky na Winchesteru – v jednom setu je málo kdy více než 10 studentů, a například v mé třídě na filosofii jsme na začátku roku byli jen 4. Danou třídu navíc na daný předmět obvykle učí dva až tři doni, kteří se střídají podle specializace – např. mikro- a makroekonomie, historie evropská a britská, filosofie náboženství a etika.

Systém všech humanitních předmětů, stejně jako zeměpisu a biologie, je založený na esejích. To souvisí s podobou závěrečné zkoušky, která u všech těchto předmětů spočívá v kritickém rozboru určitých tezí. Takový přístup nás nutí nejen do rekonstrukce naučených faktů a teorií, ale také k jejich aplikování a kritickému zhodnocení, na které se tu výrazně dbá. To se z mé zkušenosti nejvíce promítá do výuky historie, kdy se místo otázek zaměřených na znalost faktů vyžadují tvrzení spíše normativního charakteru, přirozeně podpořená naučenými vědomostmi. Otázka tak například nezní ‘Jaká opatření zavedl Karel I. ve Španělsku?’ ale ‘Do jaké míry byl Karel I. úspěšným panovníkem?’

Takový přístup vede k nutnosti mnohem více se nad věcmi zamýšlet, ale také k nesrovnatelně většímu množství práce. Jsem jedním z mála studentů na celé škole, kteří si vybrali tři čistě esejistické předměty, neboť taková kombinace nutně ústí v psaní 3-4 esejí, tedy v součtu asi 10.000 slov, týdně. Oproti studiu v Praze mi tu tak zbývá podstatně méně volného času na různé doplňkové aktivity, přednášky, koncerty a společenské události, kterých škola nabízí obrovskou škálu. Zatímco místní ‘Studium’, obdoba Symposionu, která se koná na začátku listopadu, má do toho našeho ještě co dohánět, studenti sami se za pomoci učitelů sdružují v různé ‘společnosti’ (fyzikální, historickou, politickou, lékařskou…) a každý týden iniciují několik přednášek a diskuzí. Například jen během minulého týdne proběhly přednášky o urbanismu, životě v Íránu v 21. století, Hitlerovi, a také jedna o školství, na které se přednášející snažil prosadit zrušení všech státem provozovaných škol.

Asi nejpozoruhodnější rozdíl oproti GJK, který je zvláště výrazný právě na humanitních předmětech, souvisí se studenty. V porovnání s naším gymnáziem jsou tu všichni neskutečně aktivní, sebevědomí a ambiciózní. Neznamená to, že by ‘průměrný’ student na Winchester College byl lepší než jeho protějšek na Keplerovi, a v mnoha ohledech, například z hlediska celkových znalostí, je to často naopak. Místní studenti ale vynikají ve schopnosti „prodat“ to, co umějí, jsou neustále vyzýváni k aktivní participaci na hodinách a komunikaci s učitelem, ke kritickému přijímání a diskuzi o vědomostech, které jsou jim předávány. Ve své extrémní podobě, které u nemnoha jedinců již tato sebedůvěra dosáhla, nejde nutně o pozitivní vlastnost – část hodin z tohoto důvodu uvízne na mrtvém bodě, kdy se diskuze zvrhne v plané debatování o hypotetických a nesmyslných situacích. Na druhou stranu v přiměřené míře jde o něco, co místním studentům umožní prorazit a udělat skvělý první dojem, vyčlenit se z řady. Právě v těchto okamžicích si vzpomenu na spoustu mých nadaných, inteligentních spolužáků z GJK, kterým tato dravost, ambice a sebevědomí často chybí. Myslím si, že znalosti a schopnosti mají výrazně nadstandartní i ve srovnání s jejich protějšky z tak prestižní školy, jako je Winchester College. Zejména tady v Anglii je ale k úspěchu potřeba více než to, zásadní je věřit si, být ambiciózní, aktivní, umět ukázat zájem a odhodlání pracovat a zlepšovat se, i když jste se nenarodili jako Danil Koževnikov nebo Honza Petr.

O Winchesteru a životě na něm by se toho dalo říci ještě mnoho skvělého a zajímavého, snažil jsem se ale vyzdvihnout oblasti, o kterých se v rámci blogů našich stipendistů tolik nemluvilo. Závěrem je třeba říct něco, v čem se mnou budou pravděpodobně souhlasit všichni naši studenti, kteří kdy vycestovali studovat do zahraničí. I když se to přes všemožné středoškolské unie, studentské spolky a podobné organizace vytrvale tepající do českého vzdělávacího systému nemusí zdát, Gymnázium Jana Keplera je skvělá škola se spoustou neobyčejných kantorů a nadaných studentů.

Z Winchester College zdraví,

Kryštof Jirků