Gymnázium Jana Keplera

V polovině června se nás sedm studentů z kvarty, kvinty, septimy a třeťáku sebralo a jelo na Stříbrsko na expedici v rámci bronzové úrovně DofE, ceny vévody z Edinburghu. Cílem expedice bylo zkoumání řopíků, na které je tato lokalita obzvláště bohatá (nachází se zde pohraniční opevnění budované ve 30. letech 20. století na obranu před sílícím nacistickým Německem).

Průběh expedice

V pondělí ráno jsme sedli na vlak směr Vranov u Stříbra, kde naše expedice oficiálně začala. Od té chvíle jsme se museli vzdát veškerého komfortu, odložit mobily a pokračovat dál po svých. Během celé cesty jsme měli zakázáno nakupovat, a proto jsme si s sebou nesli i veškeré jídlo, pití a pochopitelně potřebné věci na přespání v divočině. 

Naše trasa vedla podél Mže do Stříbra a odtud pak podél řopíkové linie až k rybníku Raška, velmi romantickému místu našeho noclehu. Na předem smluvených místech jsme se navíc setkávali s paními profesorkami Bustovou a Procházkovou, instruktorkami naší expedice. A svou milou návštěvou nás kousek za Kladrubským klášterem poctila i paní profesorka Broncová, koordinátorka DofE na naší škole. 

Cestou jsme nelenili a poctivě pozorovali řopíky (pro některé z nichž jsme dokonce museli šplhat po skalách a brodit se kopřivami). Postup u každého z nich byl následující: daný bunkr jsme vyfotili a pokusili se určit jeho typ a jeho účel v prostoru. Například pokud měl bunkr střílny směřující rovnoběžně s linií řadového opevnění, jeho úkolem byla ochrana dané obranné linie. 

Ke konci našeho putování už jsme všichni pociťovali značnou únavu, a přišlo nám tedy velmi vhod, když jsme podél cesty objevili obrovské jahodiště. Po krátkém posilnění (a poté, co jsme nabrali zpoždění) jsme konečně dorazili do cíle a odměnili se luxusně uvařenými těstovinami se sýrovou omáčkou (z pytlíku – měli jsme dvě příchutě a shodli jsme se na tom, že obě chutnaly stejně). Plánovali jsme se ještě vrátit k jahodám, ale začala nás přemáhat únava a tak jsme si raději zahráli žolíky a brzy zalezli do spacáků.

Dalšího rána jsme ukuchtili ovesnou kaši, sbalili se a vyrazili znovu na cestu. Brzy jsme ovšem začali trpět nedostatkem vody. Uchýlili jsme se tedy k žebrání. A měli jsme štěstí, v Hradišťanech jsme narazili na velmi příjemnou paní, která naše zásoby bez váhání doplnila. 

Pak už nám zbývalo pouze vymotat se z lesa, najít ztracenou cestu, zkontrolovat pás bunkrů a dojít do Holýšova na vlak (a odměnit se po skončení expedice zmrzlinou).

Sára z kvarty, Anička, Kája, Hubert a Kuba z kvinty, Sofie ze septimy a Věra ze 3.C