Gymnázium Jana Keplera

1. dubna 2016 se na naší škole nedělo nic, co by úplně nasvědčovalo tomu, že by se někdo pokusil o aprílový žertík. Snad jen když jsem šla do knihovny vrátit knížku, nadskočila jsem dva metry dvacet, když se ozvala příšerná rána. Koukla jsem se z okna, nikde nehoří, nikde žádný atomový hřib, zůstala jsem v klidu. Asi nějaký blbý apríl. Když jsem dorazila do třetího patra, bylo mi jasné, odkud se rány berou.

Na chodbě mě do nosu praštil pach, skrze mlhu jsem sotva trefila do chemické posluchárny. V posluchárně na nás čekali dva studenti z VŠCHT, Vašek a Jiřka, kteří nám ze studentské solidarity nabídli tykání. Oba byli vtipní a mluvili natolik zajímavě, že celá hodina pokusů uplynula, jako by nic. Dozvěděli jsme se zajímavosti o různých látkách, které můžeme využít k pohonu všemožných motorů. Pokusy byly zajímavé i pro ty z nás, kteří nejsou čistě chemicky zaměření, neboť jsme si povídali i o fyzikálních principech, kterými můžeme indukovat proud, a tak rozpohybovat všelijaké motory. Viděli jsme několik přístrojů na solární pohon, jiné byly poháněny vodou. Ta se disociovala a opětovným vznikem vody se tvořila energie, která přístroje poháněla.

V závěru hodiny jsme si popovídali o střelném prachu a názorně ukázali jeho účinky. Vašek naládoval banditku a ucpal ji papírovými kapesníčky. Otevřel okno a prásk!

Vzlétající hejno holubů tvrdilo, že to nebyl zas tak dobrý aprílový žertík.

Anička Eisenreichová