Gymnázium Jana Keplera

Zdravíme vás, naši nejmilejší, chcete-li si oddechnout od větrných dnů v České republice nebo zahnat myšlenky na volební výsledky, jsou tu pro vás další zprávy z Downe House School! Právě nám skončily “Half-Term” prázdniny, a tedy možnost si aspoň trochu vydechnout po velmi nabité první půlce našeho pobytu. Teď už si užíváme Halloween a máme to potěšení podat vám zprávu o našich prvních šesti týdnech v Anglii.

Tento pobyt je pro mě takový velký dárek, který mě posouvá dopředu snad ve všech směrech. Učím se tu pořád, ale to nemyslím z akademického hlediska. Je to sice jedna z těch dominantnějších částí mého pobytu, ale učím se tu pořád hlavně díky tomu, že je tu všechno tak jiné – každý aspekt mého českého života se od toho tady liší. Učím se tu, jak se žije na dívčí internátní škole ve (zdánlivě) chladné Anglii.

Abyste si to dokázali představit, začněme vizuálními vjemy – je to tu fakt velké, ale zase je vše “po ruce”, ani nechci počítat, kolik času a energie tu šetřím tím, že se všude dostanu pěšky během několika minut. Se všema holkama z ročníku bydlíme v jednom Housu ve většinou jednolůžkových pokojích a na hodiny chodíme do úžasně vybavených učeben, každá z nich je navrhnuta přesně pro svůj předmět. V našem ročníku se studují tři až čtyři předměty, ze kterých se po dvou letech intenzivního studia skládají zkoušky A-levels. Já tu zkouším Business Studies, Sports Science a History of Art. Nedá se říci, který z nich je můj nejmilejší – Business je skvěle aplikovatelný ve spoustě oblastech (jak schopnosti organizace lidí, time managementu a nebo něco trochu výhodnějšího – úspěšně investovat v anglické FT burze), Sports Science perfektně kombinuje lidskou psychologii a fungování lidského těla a History of Art mě neustále okouzluje tím, co vše jsou různé lidské civilizace schopny vytvořit. Učitele máme na každý předmět dva a všichni jsou moc příjemní. Jedna vyučovací hodina zde trvá 40 minut, ale každý předmět máme osmkrát týdně po dvouhodinovkách, tzn. 80 minut bez pauzy. Hodiny jsou tu hodně interaktivní, takže rychle utečou – často se díváme na dokumenty a také pracujeme samostatně.

Krom úžasně vybavených učeben jsou takto zařízené i různé bloky – já například ráda využívám Music Block s tuctem klavírů. Každý je teda ve zvukově dobře izolovaném pokoji, souhře s jinými klavíristy se zde věnuju jinde – na kroužku Piano Ensemble. Hudba a všelijaké umění je tu celkově dost podporováno, dá se složit závěrečné zkoušky např. i z Drama nebo Photography. S Anežkou tu chodíme do sboru, kde už zpíváme vánoční koledy… Do Vánoc sice času dost, ale za šest týdnů (mimo to, že se k vám vrátíme) budeme mít koncert v katedrále v Newbury – nejbližším větším městě. Školu můžeme opustit jen o víkendech, rsp. v sobotu po obědě, protože dopoledne se ještě učí. Jsme tu ale taaak zaneprázdněné, že bychom žádné výlety asi stejně nestihly.

Všechny tu sportujeme povinně dvakrát týdně, můžeme si vybrat z velké nabídky, od Spinningu přes Plavání po Tanec. Nepovinně se dá chodit na týmové sporty, já tu zkouším Netball a Lakros. Obojí nemám moc možnost dělat u nás, třeba Netball je specialitka Commonwealthu. Je to podobné basketu, až na to, že se s míčem v ruce nesmí běhat – musím přiznat, že to mi občas dělá hodně velký problém dodržet…

Když jsem začala o těch týmech, chtěla bych vyzdvihnout svou oblíbenou část Downe Housu – všichni tu spolu neuvěřitelně drží a podporují se. O závist jsem tu ani nezavadila. To mě na čistě dívčí škole opravdu překvapilo, je tu skvělá uvolněná atmosféra, s holkama jsme neustále u někoho jiného v pokoji a probíráme veškeré naše starosti. Moc si to užívám! Našla jsem si tu spoustu skvělých kamarádek. Úžasná atmosféra je třeba na pravidelném debatováním na Modelu OSN. Kromě toho tu ještě chodím na “Young Enterprise”, který je navržena na nové start-upy. Naše firma se jmenuje DUO a prodáváme produkty, které na základě tepelných změn mění svou barvu. S Anežkou chodíme na skotské tance, ty se nacvičují každý pátek a za trimestr, co tu jsme, máme tři plesy s klučičími školami v okolí. Myslím, že je vám jasné, že skotské tance jsou tu tím úplně nejpopulárnějším kroužkem…

Tak moc všechny zdravím a těším se na vás za chvíli!

Adriana

---

Moji drazí,

jedna z věcí, co mne můj dosavadní pobyt na Downe House naučil (a že toho není málo!), je to, jak je čas relativní. Když se ohlédnu, připadá mi to jako chvilka, ale když si vzpomenu na náš první den, jak jsme utahané a plné dojmů poprvé zabloudily cestou na hodinu (a nebo na návštěvu k té druhé) a mohly posoudit, do jaké míry jsou pravdivé pověsti o místní kuchyni (všechno je to pravda, ještě že tu tolik dbají na dostatek pohybu), nemůžu uvěřit že je to teprve šest týdnů. Nikdy bych si nepomyslela, že tak málo času stačí k tomu, aby člověk přehodnotil svá dosavadní rozhodnutí a začal uvažovat o tom, co ho čeká, až se probere ze sna jménem střední škola.

Asi je to tím, že mám jen tři předměty, kterým věnuji naprostou většinu času – dva z nich, anglická literatura a dějepis, jsou tzv. esejové, takže čtení a psaní je na denním pořádku a Textiles, volně přeloženo jako módní návrhářství, zase vyžadují plno času stáveného v ateliéru prací na ilustracích a praktické tvorbě. Někomu, kdo je zvyklý na patnáct předmětů (naše milé spolužačky tomu stále nemohou tak docela uvěřit) po pětačtyřiceti minutách dvakrát třikrát do týdne, to tak trochu přiblíží život na univerzitě. Sice máme víc volných hodin, ale učitelé jsou hodně specifičtí co se času stráveného prací navíc týče – některé moje učitelky se s námi dohodli na konkrétních hodinách v rozvrhu, kdy se budeme věnovat jejich předmětu. Nemáte úkoly? Nevadí, vždycky přece můžete číst! (tato situace pravděpodobně nikdy nenastane, občas mi připadá, že zadávání úkolů je pro učitele nejmilejší část hodiny)

S volnem to tu opravdu není nijak slavné (škola v sobotu, na to si pořád ještě zvykám), jelikož nabídka “mimoškolních” aktivit je opravdu ohromující. Mně se poštěstilo být součástí “10 O’clock News Club” (sledování zpráv na BBC a konzumace sušenek, bez kterých se žádná zdejší society neobejde), tanečního týmu, Politics Society, Caledonian Society (skotské tance), sboru a (to mám asi úplně nejradši) jednou týdně vyrážím společně s několika spolužačkami do nedaleké školy pro handicapované děti. Třídu, kde „pomáhám“, tzn. hraju na honěnou a spolu s dětmi vymýšlím, jak tancem napodobit zimní aktivity, jsem si okamžitě zamilovala. Nevím, jak některým z nich (obzvlášť Zachovi, Kurtovi, Emily a Rylandovi) vysvětlím, že o Vánocích odjíždím. Někdy taky vyrazím do Music blocku zahrát si na flétnu a každou sobotu si chodím se spolužačkou Ninou zaběhat.

Každý týden se mě můj báječný tutor, Mr Perdikis, ptá, jestli jsem spokojená se svými předměty a každý týden dostane stejnou odpověď – ano, ano a ještě jednou ano! Ať už jde o vztah Heathcliffa a Cathy z Větrné Hůrky, finance Jindřicha VII, Jagovy monology, zahraniční politiku Ferdinanda a Isabely nebo ručně šité tapety, všechno se tu probírá tak podrobně, jak jen nám to osm hodin týdně dovolí. Je to pro mě dost nové, a zvykat si na předměty bez testů, zato s nevyčerpatelnou zásobou esejových témat, bylo ze začátku docela těžké. Ale teď bych to za nic nevyměnila. Tedy, jen do Vánoc samozřejmě, potom už by se mi po přepadovkách z matematiky stýskalo až moc.

Pokud druhá polovina pobytu uběhne stejně rychle, jako ta první, mohu s jistotou říct, že za chvilku jsem opět mezi vámi. Bear with!

Vaše Anežka

Pro více pikantních podrobností se klidně mrkněte na naši facebookovou stránku – www.facebook.com/keplerexit