Druhý pozdrav z Haileybury 2020

Zahraniční stipendia, Zprávy z cest

Vážení a drazí, 

naplnila se zhruba první půlka našeho pobytu v Haileybury School a je tedy na čase napsat Vám druhý pozdrav, tentokrát se můžete těšit na všemožné postřehy Blanky, Tonda vám pošle poslední  zpravodajství na konci.

Studium na Haileybury School je bez přehánění z řady důvodů náročné. Nejde jen o šíři či hloubku nabytých znalostí, ale svoji roli zde hrají i jiné faktory. Je to poměrně časově náročné a ani tolik nejde o samotný rozvrh školních hodin, ale i o ostatní návazné činnosti včetně sportu, kultury i náboženských aktivit. Když se do rozvrhu tedy zahrne vše, máte co dělat v podstatě celý den od ranních do večerních hodin a pracovní týden je prodloužen ještě o sobotu, kdy se na hodiny musí také.  Další nezanedbatelný čas si vyžádá vypracování domácích úkolů a příprava na další školní den, zkrátka máme pořád plné ruce práce. Kromě akademických aktivit zde také například musíme kontrolovat mladší spolužáky při dělání domácích úkolů, my sami jsme však v mnoha ohledech kontrolováni také, i když už jsme skoro oba dospělí (troufnu si říct, že jste nás v Praze dobře naučili řešení problémů, dospělosti a samostatnosti, někteří spolužáci zde se mají ještě co učit). Na druhou stranu některé zážitky jako třeba večerní Candlemas na počest ukončení vánočního období, při které jsme měli tu čest zpívat, jsou opravdu magické a neopakovatelné a učitelé se nám snaží všemožně pomoci, i když nemáme tu nejlepší kalkulačku, co tu má každý. O nádherných exteriérech školy jsme se již zmiňovali minule, byla by ovšem škoda se o nich nezmínit znovu, neboť jsou nám inspirací pro naše literární i hudební počiny a při svitu slunce (které tady překvapivě svítí docela často) je ve vzduchu někdy cítit i jaro. Nezapomeňme však na to, že roční školné, které musí normální studenti Haileybury platit, včetně nákladů na ubytování a stravu, zhruba kopíruje průměrnou výši ročního britského platu. 

Jinak hlavním tématem je zde stejně jako všude jinde koronavirus, který v podstatě upozadil nedávný Brexit. Čínským spolužákům bylo dokonce doporučeno neodjíždět (nebo spíše víceméně zakázáno odjíždět) na tzv. „half-term holiday“ domů do Číny, jinak by se jim mohlo stát, že by jim nebylo dovoleno vrátit se zpět. To samozřejmě nic nemění na tom, že i my dva se na blížící se prázdniny velmi těšíme.

Zatímco v naší první zprávě jsme se věnovali tomu, čím je tato škola výjimečná, nyní určitě nebude na škodu podívat se trošku do historie. Zakladatelem původní školy byla v roce 1806 slavná Východoindická společnost, která si na této škole především vychovávala chlapecký dorost pro vojenskou i civilní službu v jedné z nejdůležitějších britských kolonií. Zpočátku škola působila v blízkém hertfordském zámku, ale brzy si našla své dnešní působiště asi tři kilometry dál v oblasti, která se nazývá Hertford Heights. Samotný základní areál školy je dílem architekta Williama Wilkinse, který svůj projekt pojal skutečně velkoryse včetně čtvercového prostranství nazývaného Quad, které je obklopeno impozantními budovami a co do své rozlohy je druhým největším „akademickým“ náměstím v Británii hned po Christ Church college v Oxfordu.
Není bez zajímavosti, že již několik let má škola pobočky ve středoasijském Kazachstánu – v Astaně a Almaty.

My oba jsme si samozřejmě vědomi, že se nám dostalo zcela výjimečné příležitosti poznat prestižní školu s jejím systémem výuky a jejím takřka dokonalým a velkolepým personálním i technickým zázemím. Chtěli bychom všem, kteří nám to umožnili, upřímně poděkovat.

Blanka
(a Tonda samozřejmě pozdravuje také)