Gymnázium Jana Keplera

V polovině dubna se v prostorách gymnázia konala komunitní akce Mluvme spolu o migraci, která byla uspořádána ve spolupráci se SIMI (Sdružením pro integraci a migraci). Akce se účastnili studenti prvního ročníku a kvinty.

Jak probíhal komunitní den z pohledu studentů?

V pondělí 15. dubna se celý první ročník zúčastnil komunitní akce se Sdružením pro integraci a migraci. První část akce byla věnována promítání filmu Nepálci v Jablonci, který ukazoval situaci pracovních migrantů v České republice. Konkrétně tady šlo o muže z Nepálu, kteří pracovali na několika pracovních pozicích v Jablonci nad Nisou. Ve filmu bylo ukázáno, jak je pro pracovní migranty těžké dosáhnout svých práv, když je vlastně ani neznají. Po promítání filmu byla diskuze s režisérkou filmu, ředitelkou SIMI, sociální a terénní pracovnicí a nakonec dorazil i jeden z Nepálců. Mohli jsme se ptát na jakékoli otázky, což bylo velice fajn.

Druhou částí akce byly workshopy. Já jsem si vybrala workshop s názvem „2. generace Vietnamců”. Mluvil s námi Vietnamec, který se již v Česku narodil, tudíž mluvil perfektně česky. Vysvětloval nám, co je to první a druhá vlna migrantů z Vietnamu, dále se hodně věnoval Sapě (vietnamská tržnice v Praze) či vietnamské mafii, která moji skupinu poměrně zajímala.

V závěru komunitního dne vybraní zástupci ze všech workshopů stručně převyprávěli, o čem si v daných skupinkách povídali. Byla to velmi zajímavá akce, která mi rozšířila obzory

Štěpánka Brůhová, 1. A

 

Hidžáby,arabština, teroristi a jsme u xenofobie… Náš prezident nám ve své volební kampani před prezidentskými volbami sliboval už žádné uprchlíky, protože my jich tady v České republice máme přeci ohromné množství. Jak vypadá situace s imigranty na území našeho státu v současnosti, nás přišli během projektového dne v rámci předmětu humanitních studií informovat zaměstnanci z neziskové organizace SIMI, kteří se právě problematikou migrace zabývají. Pokusili se nám situaci co nejlépe vykreslit prostřednictvím, myslím, velmi výstižného a přirozeně autentického filmu dokumentární režisérky Theodory Remundové „Nepálci v Jablonci”. Po filmu následovala diskuse, kde si jaksi vzala slovo hlavně režisérka a přítomný hlavní hrdina dokumentu z Nepálu, který se zdál být zaskočen množstvím přítomných studentů a působil velmi ostýchavě, což nepřidalo na hlasitosti jeho kostrbatého projevu, a i když celý sál marně napínal své slechy, bylo v zadních řadách slyšet spíš tlukot vlastního cordis (lat.srdce-pozn.autora), než přítomného zástupce z řad cizinců.

Nicméně následovaly workshopy, které se, podle shrnutí studentů na konci celého programu, vydařily. Celou akci bych hodnotila jako velmi vydařenou, moc tomu přispěla právě možnost vyslechnout si v druhém bloku programu během workshopů přítomné migranty, kteří si situaci nevítaného hosta v naší jinak pohostinné republice zkusili na vlastní kůži. Chtěla bych jim všem a také profesorům, kteří zorganizovali celou akci poděkovat za to, že mělo smysl, i když probíhaly přijímačky a vysluněný park lákal k nicnedělání, se přemoci a do té auly přijít.

Johanka Formánková, 1. C