Gymnázium Jana Keplera

Mezinárodní studentské symposium Colegio Claustro Moderno Montgomery Bell Academy International Symposium 2021 již tradičně organizované pro studenty a pedagogy středních škol z celého světa se v době koronavirové pandemie konalo netradičně (a poprvé) ve virtuálním prostoru v posledních dvou březnových víkendech.

Ústředním tématem letošního ročníku byla SPRAVEDLNOST. Vybraní studenti, Eliška Foukalová z R7A a Jaroslav Sebastian Blahoš z 2.C, se v průběhu tří měsíců zamýšleli nad problematikou v širším kontextu, např. porovnávali roli spravedlnosti v historii a moderní době, řešili spravedlnost v současné době a její dopady na jednotlivce a společnost nebo měli na konkrétních příkladech prozkoumat důležitost spravedlnosti při vytváření a udržování míru a navrhnout kroky ke zlepšení spravedlnosti ve svém státě.

Vyvrcholením čtvrtletní spolupráce byl také osobní projekt, v kterém se Eliška a Jarda věnovali problematice vyrovnávání české legislativy s minulým režimem. Celý projekt lze zhlédnout zde:  https://youtu.be/TvejfFt6FbE 

A jak Symposium prožívali naši studenti?

První online setkání letošního symposia bylo zahájeno v sobotu 20. března ve 14 hodin kolumbijského času, pro nás tedy v 20.00. Naším prvním tématem byl vývoj spravedlnosti v historii. Kvůli rozdílným časovým pásmům jsem se setkali pouze se studenty z Kolumbie, dvou škol z USA a ze Slovenska, tedy především ze “západního” kulturního okruhu. Přesto se rozproudila zajímavá a podnětná diskuze. V menších skupinách z různých škol jsme se měli zabývat tím, jaké aspekty by měl mít ideální stát. Poté jsme měli stejnou otázku zpracovat v rámci jednotlivých škol a to formou krátké prezentace. 

Nedělní setkání bylo zahájeno rozhovorem s kolumbijskou ústavní soudkyní Dianou Fajardo o spravedlnosti v moderním světě. Naše otázky se konkrétně týkaly práva na svobodu slova v kontextu sociálních sítí a vyvažování nároku na ochranu životního prostředí se sociálními a ekonomickými potřebami. Paní Fajardo dokázala ve svých odpovědích spojovat teoretické otázky s konkrétní osobní zkušeností ústavní soudkyně i historickou zkušeností svého národa. Na tento rozhovor jsme navázali diskusí na téma environmentální a sociální spravedlnosti v současném světě. Po ní následovala diskuze o praktickém dosažení rovnoprávnosti všech obyvatel určitého státu v menších skupinách. 

Symposium pokračovalo následující víkend. Sobotním tématem byl vztah mezi spravedlností a mírem. Naše diskuze začala velmi konkrétně se zaměřením na situaci Kolumbie, kde se před několika lety podařilo vyjednat příměří s největšími místními ozbrojenými skupinami, ovšem za cenu toho, že se jejich členové dočkají minimálních nebo vůbec žádných trestů za zločiny, kterých se dopustili. V následné diskuzi o tom, nakolik mohou nároky na absolutní spravedlnost ustoupit potřebě míru, jsme srovnávali celou řadu historických situací, včetně již zmiňované Kolumbie, Německa po druhé světové válce, USA po občanské válce či Československa po Sametové revoluci. Dotkli jsme se témat pravdy, viny, lítosti a odpuštění či role vzdělávacího systému. Zdá se, že odpověď jednotlivců na zmíněnou otázku o správné rovnováze mezi spravedlností a mírem závisí na historické zkušenosti jednotlivých států. Jestliže studenti z Kolumbie donedávna otřásané násilím zdůrazňovali nade vše potřebu míru i za cenu určitých ústupků, pak naopak Američané připomínali, že bez spravedlnosti se mír mnohdy stává falešným a křehkým. 

Vyvrcholením symposia bylo nedělní setkání studentů všech zúčastněných škol. Shledali jsme se tedy i s účastníky z Japonska, Indie, Austrálie, Jihoafrické republiky či Litvy. Čekal nás dosti obtížný úkol, měli jsme ve společné shodě charakterizovat nejpalčivější nedostatky spravedlnosti v současném světě a navrhnout jejich řešení. Mezi hlavními tématy se ocitla ekonomická a environmentální spravedlnost, (ne)rovný přístup ke vzdělání a pokles důvěry v justici a politiku vůbec. Při tom, jak obecně byla otázka formulována, a také vzhledem k nedostatku času bylo nutné určitá řešení jen naznačit, aniž by došlo k jejich hlubší analýze, přece však bylo možné porovnávat názory a důkazy související se zkušeností konkrétních zemí i jednotlivců. Výsledkem byl vznik společného dokumentu, který byl na závěr setkání přečten. Pak už nás čekalo jen loučení.

Těžko zastírat lítost nad tím, že se Symposium nemohlo odehrát fyzicky. Bez cesty do neznáma, společného trávení času a osobních rozhovorů samozřejmě něco chybí. A přece šlo i v této pandemií omezené podobě o skvělou a podnětnou zkušenost. A tak už nezbývá než popřát dalším studentům, aby se jim v následujících letech podařilo užít si Symposium naživo. 

•