Gymnázium Jana KepleraSanos y salvos en Bogotá 2023
Na úvod se naši studenti zúčastnili festivalu “de baile (tanec) y música”, do kterého v pondělí aktivně přispějeme krátkým vystoupením.
Zítra se nám v jeho rámci pokusí naučit salsu
…toliko na úvod…další zprávy již nechám na našich sedmi statečných.¡Buenas!
Zdravíme z Bogoty, hlavního a velmi chaotického hlavního města Kolumbie! Už jsme tu zhruba týden a půl a za tu dobu už jsme toho stihli spoustu vidět a zažít. V rodinách i ve škole jsou na nás neuvěřitelně hodní a chovají se k nám jako k vlastním. Ani ve škole jsme nepřišli zkrátka – už jsme stihli vidět festivaly zpěvu a tradičního tance a desertů. Sami jsme se ukázali taneční sestavou na Sladké mámení a čerstvě upečeným štrúdlem a lineckým – oblizovali se až za ušima. Ukázali nám i kus města, jednu místní universitu a nádhernou přírodu kolem školy. Když zrovna pro nás nemají jiný program, chodíme na hodiny s jedenáctým ročníkem – jejich maturitním – podle toho, co nás zajímá. Někdo se tedy chce věnovat více humanitnímu okruhu, který zahrnuje geopolitiku latinské Ameriky a ekonomickou historii Kolumbie, někoho láká víc umělecký směr s předměty jako “velcí kolumbijští umělci” a “filosofie filmu”. Ve španělštině se začínáme chytat a učíme se první slangové výrazy jako chévere (skvělé) nebo parsero (kamarád), nemluvě o nespočtu názvů místních vynikajících jídel a hlavně tropického ovoce.
Příští týden nás čekají prázdniny, které strávíme s našimi hostitelskými rodinami, tak vám pak zase dáme vědět, co nového jsme poznali.
¡Chao!
Juli + Olivka + Bára + Stázka + Anička + Maya + Matěj
Tento týden měly všechny školy v Bogotě “semana de receso”, jednoduše řečeno týdenní prázdniny, které jsme trávili s našimi hostitelskými rodinami, každý někde jinde.
Julča:
Mě vzala rodina až na sever k pobřeží Karibského oceánu do města Santa Marta. Sice jsem měla chvílemi dojem, že mě vlhkost a vedro budou stát život, na výlet do národního parku, kde jsem s očima dokořán koukala na vzrostlé banánovníky, obrovské stromy s několikametrovými kořeny a sem tam nějakou ještěrku nebo leguána šustícího v listí, budu dlouho vzpomínat. Dokonce jsme na vlastní kůži pocítili tropickou přeháňku, takže jsem deštný les zažila se vším všudy.
Olivka:
Moje rodina se na prázdniny vydala do letního sídla v městečku Melgar, kde jsem především poznala mimo bogotské tropické klima a kolumbijskou rodinnou pohodu. Na konci týdne jsme se přemístili do pouště a sledovali zatmění Slunce.
Maya:
Já poznala snad každého vzdáleného člena rodiny od strýčků až po babičky. Vydali jsme se na devítihodinovou cestu přes nádherné pohoří La Linea pokryté divokou džunglí. Na úplném konci cesty se před námi otevřel výhled na Arménii, centrum pěstování té nejlepší kávy na světě. Propátrali jsme každou starověkou vesničku těch nejrozmanitějších chutí a barev.
Anička:
My jsme se s rodinkou vydali roadtripovat. Začali jsme návštěvou mé kolumbijské babičky, u které jsem se cítila opravdu jako u babičky, a objeli jsme nejrůznější památky a zajímavé oblasti nacházející se nedaleko od Bogoty. Cestu jsme zakončili ve velmi turistickém, avšak moc pěkném městečku Villa de Leyva, kde jsem se náhodou potkala s Julčou a Stázkou. Celkem jsem navštívila pět náměstí Simóna Bolívara (nachází se v každém větším městě), dvě mše ve španělštině, kterým jsem spíš nerozuměla, než rozuměla, a strávila jsem až moc hodin v sezením v autě a posloucháním kolumbijské retro muziky. A samozřejmě to jídlo – celé to byl jeden velký kulinářský zážitek!
Stázka:
Stejně jako mému kubánskému tatínkovi žijícímu v kolumbii mi corazón patří centru Bogoty. My jsme většinu prázdnin strávili doma, a tak jsme objevovali krásy barevných domečků, které slouží povětšinou jako restaurace, historicky a politicky důležitých budov, tržišť a muzeí. V moha obchodech zde, i když je teprve říjen, už prodávají vánoční výzdobu, takže mi ani nepřišlo až tak zvláštní, podělit se doma o recept na vanilkové rohlíčky. Bohužel název rohlíčky je pro ně na vyslovení až moc těžký, a tak se ujal jiný, ale moc milý název “Stázka’s small boomerangs”. Na oplátku jsem dostala recept na Flan, ale myslím, že to taky potřebuje přejmenovat ;). Na víkend jsme odjeli do městečka bílých domků do Villa de leyva. A zde jsem si koupila bezva “ruanu” (Venezuelský pončo). Ty tu prodávají v každém krámku.
