Gymnázium Jana Keplera

11. prosinec pro naši trojici z druhého ročníku – Bára Kodymová, František Mühlfeit a Patrik Voříšek nebyl nějakým normálním dnem. Na našem denním programu byla hlavní událostí bronzovo-stříbrná ceremonie Mezinárodní ceny vévody z Edinburghu. My jsme si šli hrdě převzít naše bronzové odznáčky. Bronzovou úroveň jsme totiž posledních 6 měsíců s vypětím všech našich sil pilně plnili a toto měl být ten den zúročení naší snahy. Samotná ceremonie se odehrávala v prostorech Brožíkova sálu na Staroměstské radnici, tedy na dohled vánočních trhů na Staroměstském náměstí. Atmosféra panovala vcelku klidná. Všichni jsme se na předávání těšili, stejně jako malé děti pobíhající venku na Vánoce. Ocenění studentů z různých částí republiky proběhlo za přítomnosti výkonného ředitele DofE pro ČR – Tomáše Vokáče a patronky programu, módní návrhářky – Kláry Nademlýnské. Právě tito dva nám také předávali ceny. Ceremonie byla zahájena krátkou ukázkou hry na dudy a po jejím vyslechnutí se mohlo začít. Naše řada byla jako první v pořadí, nemuseli jsme tedy dlouze vyčkávat. Bára, František a pak Já. Když jsme si šli pro náš bronzový odznáček a diplom pro držitele bronzové ceny, měli jsme všichni jistý pocit zadostiučinění. Byla cítit hrdost, jak na nás samotné, tak na naše kamarády. Každý z nás byl při přebírání vyfocen s diplomem a cenou, a tak máme i památku v podobě našich zářících úsměvů. V průběhu ceremonie jsme si ještě poslechli vyprávění o práci dobrovolného hasiče, který také splnil bronzovou úroveň, a krátkou ukázku hry na saxofon. Ceremonie byla zakončena hrou na dudy, tedy stejně jak začala. Poté ještě následovala společná fotka těch, kteří obdrželi cenu, ochutnávka pochutin z rautu a focení ve fotokoutku i s paní profesorkou Martinou Strnadovou, která nás celým DofE provází.

Akce to byla pěkná a milá a to ne až tolik proto, že jsme nemuseli trávit čas ve škole, jako spíše kvůli tomu, že jsme se tímto dnem stali prvními držiteli Ceny vévody z Edinburghu na našem gymnáziu. :-)

Patrik Voříšek, 2.B

A jak ceremonii prožívali další ocenění?

Od ceremonie jsem toho moc nečekala. Nicméně všechno bylo prostě impozantní. V nádherné historické budově Staroměstské radnice jsem převzala svou bronzovou cenu. Avšak ještě více mi asi dal kontakt se samotnými spoluúčastníky soutěže. Vždy, když byl kdokoli vyvolán, aby převzal cenu a certifikát, tak o jeho aktivitách moderátoři pronesli pár slov. A to pro mě bylo nejvíce motivující – slyšet, co si ostatní dali za cíle. Jeden kluk uběhl za den 30km přes čtyři nejvyšší vrcholy v Jizerských horách. To mě opravdu dostalo. V podstatě okamžitě jsem se rozhodla, že si v následující stříbrné úrovni laťku nastavím výš, než jsem původně zamýšlela. Samozřejmě mám obrovskou radost i z bronzového odznáčku a diplomu. Ale jen ten samotný pocit patřit do neobvyklé komunity mladých lidí, kteří si jdou za svým cílem a pomáhají svému okolí, stojí za to.

Barbora Kodymová, 2.C

Ošívám se na židli. Nervózně poklepávám nohou. Oblek se mění na skafandr napuštěný potem. Tak jo, je to tady. Vyvrcholení půlroční práce. Desítky hodin se během chvilky rozplynou. Moderátor vyvolává moje jméno. Rozhlížím se kolem sebe. Usměvavé tváře tady i tam. Kročej za kročejem směrem k pódiu. Jako symbol. Symbol stoupání po žebříku dovedností. Začnu malými nejistými krůčky. „Ano, začít. To je důležité!“, říkám si v duchu. Výdech, nádech. Nevěděl jsem, co od toho čekat,  ale viděl jsem cíl. Cesta k vítězství je trnitá. Zvítězit sám nad sebou. Kročej za kročejem směrem k pódiu. Jako symbol. Třímám krvavě rudou krabičku s oceněním. Třímám desítky hodin. Nerozplynuly se. Jsou stále se mnou. Navždy. Jako důkaz vítězství sám nad sebou.

František Mühlfeit, 2.C