Gymnázium Jana Keplera

Tak už máme za sebou několik kolumbijských fiest a všichni se těšíme na konec školního roku – v pátek nás čeká maturitní ples. Na tuto událost se nás škola snaží už déle připravit hodinami latinskoamerického tance.

Minulý týden jsme započali výletem do solných dolů, kde jsme absolvovali krátkou poutní cestu a obdivovali krásy podzemní katedrály. Také jsme navštívili místní školku v rámci dobrovolnictví, které je součástí harmonogramu desátého ročníku.

Kolumbijci jsou živí hlavně z rýže, kukuřičných placiček a široké nabídky džusů. Není se čemu divit, ovoce totiž tvoří snad polovinu místní slovní zásoby. Ukázalo se, že ani to, které máme doma v Česku, pořádně neznáme. Naše domněnky o banánech se rozplynuly poté, co nám bylo podstrčeno několik druhů různých velikostí, chutí a způsobů přípravy – plátano maduro, plátano verde, banano nebo banano bocadillo.

Měnit plány na poslední chvíli je zde na denním pořádku, a tak nikdy nevíme, zda-li náš rozvrh platí. Pokud se má plán dodržet, tak je třeba hodit za hlavu alespoň stanovený čas. Nedávno jsme se kupříkladu zúčastnili jazzového koncertu uprostřed pondělního vyučování.

Život tu plyne pomalejším tempem, zato naše španělština rozkvétá. Mezi překladatelské perly patří třeba „árbol pequeño“ (malý strom), tedy párátko.

Zdraví a pozdravují
Emily, Matěj, Anička a Jáchym