Náš čas ve Winchesteru se již se chýlí ke konci, a zatímco místní studenty čekají třítýdenní Velikonoční prázdniny, nás čeká návrat na Keplera a tři měsíce zameškaného učiva. 

Během trimestru jsme zvládli nasbírat spoustu zážitků. Během týdne se kromě vyučování účastníme spousty sportů a aktivit, od závodu ve štafetovém běhu až po soutěž v matematickém modelování, a oba můžeme s jistotou říct, že jsme velmi vděční za možnost zde trimestr strávit. Potkali jsme spoustu skvělých lidí, zkusili si život na britské internátní škole, a zúčastnili jsme se aktivit, ke kterým bychom se v Praze určitě nedostali. Celkově bychom pobyt oba zhodnotili velmi pozitivně, a určitě bychom ho doporučili ostatním. Pro více informací o životě na škole si můžete přečíst sekci každého z nás.

Mikuláš
Začátek mého pobytu na Winchester college se trochu zkomplikoval, když mi den před odletem kvůli bouři v Amsterdamu KLM zrušilo let. Nakonec jsem sehnal letenky přes Frankfurt, a sice o tři hodiny později, než jsem plánoval, ale v určený den jsem se do Winchesteru přece jen dostal.

Winchester College je, podobně jako Bradavice v Harrym Potterovi, rozdělena na jednotlivé koleje (houses), které každá mají svého housemastera. Na rozdíl od Harryho Pottera jich je tu ale jedenáct. Já byl přiřazen do Fearon’s, neboli Kenny’s. Každý house tu totiž má dvě jména – jedno „oficiální“ a jedno „hovorové“. Shodou okolností je to house, ve kterém byl minulý rok Vojta, a zřejmě tu zanechal velký dojem, protože hned mi už od začátku různí studenti říkali, že mám „Big shoes to fill“.

První den po mém příjezdu jsme měli celoškolní mši v monumentální Winchester Cathedral. Přestože jsem se původně mší trochu bál, nakonec mě mile překvapily, protože rozléhající se zpěvy po obrovské 900-leté katedrále nebo 600-leté kapli na člověka opravdu hodně zapůsobí.

Po mši začaly moje vybrané předměty – Further Mathematics, Physics a Computer Science. Na každý předmět mám dva učitele – tzv. dony. Učí se tu šest dní v týdnu, kde pondělí, středa a pátek jsou „dlouhé dny“ s devíti hodinami, a úterý, čtvrtek a sobota jsou „krátké dny“ s šesti hodinami. Hodiny mají jen 35 minut a přestávky 5, což mě sice ze začátku trochu zaskočilo, ale nakonec jsem zjistil, že mi tento systém vyhovuje mnohem více než ten český. 35minutové hodiny jsou totiž velice intenzivní, a narozdíl od těch českých se tu opravdu využije celý čas. Jelikož motto školy je „Manners makyth man“, dochvilnost je tady velkým tématem a u striktních učitelů vám i jen 2minutový pozdní příchod může zařídit tzv. „Sargent’s detention“. Tomu jsem se naštěstí zatím vyhnul. Hodiny začínají v 8:45, ale jelikož všechno je tady v jednom areálu (campusu), do školy můžu vyrážet až v 8:40. Po prvních třech hodinách je malá přestávka na svačinu, po které následují další tři hodiny. Po dopoledních vyučovacích hodinách máme oběd.

Oběd je na Winchester College zpravidla poměrně významný rituál. Všichni studenti v housu ze stejného ročníku sedí u jednoho stolu a v čele je vždy necháno volné místo pro hosta, což je většinou učitel (don). Na začátku oběda musí všichni ztichnout a přichází hosté. Když se usadí, Housemaster pronese latinskou frázi „Benedictus Benedicat“, studenti odpoví “Amen”, a může se jíst. Jídlo většinou nandavají studenti v čele stolu, případně občas i host. Po jídle se všichni zvednou, housemaster pronese „Benedicto Benedicatur“ a končí oběd. Konverzace s dony byly vždy zajímavé.

Po obědě nastává čas na tzv. „ekker“, neboli volnočasové aktivity. Studenti si na začátku termu mohou vybrat z přibližně 30 sportů a asi 40 klubů a societies. Já mám v pondělí cross-country running, v úterý karate, ve čtvrtek lezení a senior maths club, v pátek aeronautical society a British Physics Olympiad club a v sobotu squash.

Ekkery jsou buď až do večeře u krátkých dnů nebo do 16:05, kdy pokračuje vyučování u dlouhých dnů. Po večeři v 18:00 máme chvíli volného času, než v 19:00 začne tzv. „toytime“. to je dvouhodinový blok na samostatné učení, který je přerušen pouze desetiminutovou přestávkou na mini svačinu, zpravidla cookies, brownies nebo podobné britské sladkosti. Na toytime, stejně jako na noc, nám jsou vybírány telefony.

Celkem mám tedy v týdnu 37 učících hodin a 8 volných – tzv. „Bookies“, z toho 6x Div, 8x CompSci, 12x Further Maths, 8x Physics, 2x učení v knihovně a 1x Tutor hour.

Div je povinný předmět pro všechny a je to ekvivalent humanitních studií. V rámci divu čteme knihy, zprávy, trochu debatujeme a občas si i pouštíme filmy. Velikým tématem tohoto termu bylo severní Irsko, kde jsme přečetli přibližně půlku knihy „Killing Thatcher“ o atentátu na Margaret Thatcher a událostech které tomu předcházely. Toto téma mě kupodivu opravdu hodně bavilo.

Matematika začala mírným šokem, když jsem zjistil, že sylabus čtvrtého (mého) ročníku je z většiny calculus, který se v Česku na střední nebere buď vůbec, nebo až na semináři ve čtvrťáku. Ze začátku jsem v různých definicích trochu plaval, ale po mnoha a mnoha dlouhých večerních bojích s rozličnými integrály jsem se látku doučil a postupně jsem se zorientoval natolik, že jsem byl později posunut do první skupiny. Celkem mě tady matika bavila asi nejvíc ze všech předmětů. Na matiku jsem se vždycky vyloženě těšil. Přednes i látka byly extrémně zábavné. Celkově jsem se toho na matematice naučil opravdu hodně, protože rozdíl mezi 12h týdně matematiky + toytime zde oproti čtyřem na GJK je znatelný.

Fyzika byla také super. Probrali jsme celé vlny a hodně mechaniky, včetně točivého pohybu. Pozoruhodné na fyzice je, že většina témat se zde učí v kontextu již zmíněného calculusu. Pořád jsem si moc neutvořil názor, zda je to lepší nebo horší způsob než v Česku, ale určitě bylo extrémně zajímavé a přínosné se na fyziku kouknout trochu z jiného úhlu pohledu.

Na compsci jsme se učili SQL, a pak obecně práci s daty a data security. Docela mě to bavilo, ale ke konci termu jsme se začali hodně připravovat na testy, které moji spolužáci píší v dubnu, a z pohledu člověka který testy nepíše, byl neustálý drill trochu únavný a repetitivní. Každopádně jsem si ale z compsci odnesl dost nových dovedností a znalostí.

Každý žák na WinColl má svého přiděleného učitele jako tutora. Jednou do týdne máme „Tutor hour“, něco jako třídnickou hodinu plnou organizačních věcí apod., a jednou týdně máme soukromou schůzku jeden na jednoho, kdy řešíme náš průběh studia.

Učení nových věcí ale nekončí ani po toytime – člověk se tu stále dozvídá zajímavé věci od lidí z celého světa. Až odjedu, budou mi chybět moje dlouhé každovečerní konverzace s mým čínským spolubydlícím Oliverem i se spoustu dalších kamarádů.

Velice důležitou součástí Winchestrovské kultury, kterou bych určitě neměl opomenout, je asi 200 let starý předchůdce fotbalu Winchester College Football (tzv. „Winkies“) – něco mezi rugby, fotbalem a americkým fotbalem. Shodou okolností jsme natrefili na největší událost Winkies celého roku – XVs. Dvanáct kolejí je rozděleno na Old Tutor’s houses (OTH, Jirkova skupina) – hnědí, Commoners (moje skupina) – červení a College – modří. XVs hrají vždy dvě z těchto skupin proti sobě. Hraje 15 na 15 hráčů (odtud jméno). XVs předchází pár dní plných hymn týmů, slavnostního ohlašování hráčů, vyvěšování plakátů a všudypřítomného skandování a fandění. Letošní Winkies vyhráli Commoners.

Organizace Winchester College je skoro až neuvěřitelná a množství lidí, kteří zařizují plynulý běh školy, je obrovské – od matron, sestřiček v medcentru, kitchen staff a paní co perou prádlo po IT support, knihovnice a zaměstnance kariérního centra. Všichni z těchto lidí, se kterými jsem za svůj pobyt přišel do kontaktu, byli hrozně fajn, usměvaví a vždy mi s něčím pomohli. Za množství skvělé práce, kterou tady odvedou, jim patří poklona.

Množství mimoškolních aktivit, kterých jsem se mohl za svůj pobyt účastnit, je obrovské a mohl bych je tu vypisovat hodiny a hodiny. Jen během prvního pololetí jsem absolvoval Studium (ekvivalent symposionu), kvíz o vědě, soutěž Kenneth Clark Prize zaměřenou na umění, fyzikální soutěž, přednášku o dynamickém programování a spoustu dalšího.

Druhý half-term začal skvěle, když jsem si na karate při tzv. „tréninku pod nátlakem“ zlomil malíček. Moje zkušenosti s britským školstvím byly tudíž obohaceny o zkušenosti s britským zdravotnickým systémem. Doktoři mi zakázali jakýkoliv sport s tím, že se malíček snad zahojí sám. Po prvních pár dramatických dnech jsem se tedy vrátil do starých kolejí, jen s tím rozdílem, že běhání, lezení, karate a squash nahradily šachy a Astro-society. O pár dní později jsem se bohužel dozvěděl, že po přezkoumání mých rentgenů doktoři zjistili, že budou muset malíček operovat, a to pod plnou anestezií. Navzdory stereotypům o Britském zdravotnictví mě vzali skoro hned a operovali necelý týden po úrazu. Z mého pobytu si jako vzpomínku na Británii tedy přivážím nejen neocenitelné zážitky a znalosti, ale i titanový šroubek. V nemocnici jsem naštěstí nemusel přespávat, takže po jedné noci ve skvěle zařízeném školním medcentru se strašně fajn sestřičkami jsem byl vypuštěn zpět do učení a po pár dnech se mi podařilo dohnat zmeškané učivo.

Dalším zajímavým a intenzivním vytržením z cyklu učení byla 14-ti hodinová soutěž v matematickém modelování v pěti-členných týmech – Americká M3math modelling challenge, kterou jsme strávili celou jednu neděli (bylo nám dovoleno nejít do kostela). Můj tým byl, narozdíl od pár skoro čistě čínských týmů, docela multikulturní – měli jsme zastoupení z Česka, Číny (2x), Turecka a Británie. Téma soutěže byly různé předpovědi dat o gamblení v Británii nebo Americe pro příštích pár let. Výsledky zatím ještě nemáme.

Celá malíčková epizoda mi přinesla i něco pozitivního, protože jsem zjistil, že mě opravdu hodně baví šachový kroužek i astro-soc. V půlce března odstartovala mezi-housová šachová liga, kde jsme v prvním zápase hráli my (Kenny’s) proti Cook’s, 5 na 5. Po dramatických bitvách jsme nakonec vyhráli 3:2.

V posledních pár týdnech se to v mém ročníku trochu ustálilo, protože moji spolužáci se připravují na zkoušky, které píší na začátku dalšího termu. Sice za čtyři dny už letíme domů, ale ještě zbývá jedna důležitá akce, a to mezi-housová matematická soutěž, která mě čeká dnes večer.

Celkově jsem si toho z mého pobytu ve Winchesteru odnesl hrozně moc. Od obrovského nabytí vědomostí z mých předmětů a (snad) zlepšenou angličtinu, po poznání všech rozličných kultur a fajn lidí.

Jirka

Na stránkách naší školy se čas od času objevují fotky lidí, kteří se usmívají do foťáku na pozadí nějaké zahraniční akce nebo výměnného pobytu, a já jsem se na ně vždy díval a říkal si “Cool, škoda že se tam nikdy nedostanu”. Teď ale sedím na pokoji ve Winchester College, a píšu svůj vlastní článek o výměnném pobytu v Anglii, něco, co jsem opravdu nečekal, když jsem začal psát svůj motivační dopis na cestě od zubaře. Trochu jsem se obával jaké to bude, přijet do kolektivu lidí z jiné země, které vůbec neznám, ale všichni z Chawker’s (boarding house ve kterém bydlím) byli ohromnou podporou, a ukázali mi vše, co jsem potřeboval znát. Zapadl jsem tedy do rutiny. Každé ráno snídaně, tři vyučovací hodiny, svačina, další tři hodiny, oběd, a odpolední aktivity. Dva největší rozdíly od Keplera byly pro mě odpolední aktivity zcela organizované školou (v boarding school člověk školu víceméně neopouští), a vyučování v sobotu, což znamená, že jediný volnější den v týdnu je neděle. 

Studenti ve Velké Británii zakončují školu standardizovanými zkouškami jménem A-levels, které všichni skládají na konci pátého ročníku. Každý studuje tři až čtyři předměty, ze kterých pak skládají zkoušky. Výsledky těchto zkoušek jsou hlavním faktorem, který rozhoduje, na kterou univerzitu se student dostane. Já jsem si z předmětů vybral matematiku, fyziku a computer science, a byl jsem spokojen. Hodiny fyziky byly zábavné díky dobře vybaveným učebnám, a tím pádem častějším experimentům. Hodiny computer science byly také relativně zábavné, ale celou druhou polovinu trimestru jsme strávili vyplňováním starých testů. V computer science totiž studenti skládají polovinu A-level zkoušky už na konci čtvrtého ročníku, což je důvod, proč jsme tolik opakovali. Matematika se také nesla hlavně v duchu příprav na testy, učitel nám často vysvětloval, jak máme formulovat odpověď v testu, abychom získali plný počet bodů. Zpětně bych si asi vybral Further Maths, což by znamenalo extra hodiny matematiky a pokročilejší učivo, ale i tak jsem si hodiny užil. Stejně jako Mikuláš jsem chodil také na Div, ale hodiny mé skupiny se lišily od Mikulášovy, protože náplň Divu závisí hodně na konkrétním učiteli. Překvapilo mě, jak moc mě Div bavil, což bylo hlavně dáno mým učitelem.

Odpoledne jsem se věnoval badmintonu, fives, squashi a běhání. Z těchto sportů mě nejvíce bavil squash, a i když jsem squash nikdy předtím nehrál, trenér mi pomohl se základy, a našel jsem si soupeře na podobné úrovni. Z extra aktivit jsem se zúčastnil soutěže v matematickém modelování, běžel jsem s Mikulášem a dvěma dalšími spolužáky štafetový závod na jiné soukromé škole, a podíval jsem se na zápas XVs (ve Winkies, místní variantě fotbalu).

Každou středu jsme s Mikulášem v rámci community service chodili udržovat a obnovovat jednu z místních bažin po boku spolužáků, učitele biologie a místních seniorů. I přes prvotní varování kluků z housu jsem si práci v bažině užil, a počasí se postupně lepšilo, takže na konci trimestru jsme pracovali ve skoro letním počasí.

Život na škole se řídí spoustou pravidel, jejichž účelem je pravděpodobně zajistit, aby studenti co nejvíce rozvinuli svůj potenciál, a myslím, že se to škole docela daří. Spolužáci na mě působili sebevědomě, brali studium a sami sebe vážně (občas trochu příliš), což mi osobně dodalo motivaci snažit se jak nejlépe umím, a získat ze studia co můžu. Zůstávat odpoledne v pokoji místo sportu nebo jiných aktivit není úplně žádoucí, a housemaster nám každé odpoledne připomínal, ať si najdeme něco co dělat. Když už na to přijde, a člověk je sám v pokoji, mnoho webových stránek je na školní Wi-Fi zablokovaných, takže člověk nemůže jen tak otevřít Reddit, Discord, a dokonce ani stránky hostované na github pages.

Bydlení v Housu s ostatními spolužáky je super v tom, že vytváří silný pocit sounáležitosti, posílený různými soutěžemi, kvízy, a utkáními ve Winkies, ve kterých člověk podporuje své kamarády z Housu, nebo skupiny Housů (OTH, Commoners). Člověk je součástí malého kousku školy, který patří jen jemu a spolužákům, se kterými tráví v Housu čas po škole. Nečekal jsem, že se budu cítit takhle moc “doma” v cizí zemi, a všem, co nám tu umožnili být, patří velké díky.