Gymnázium Jana Keplera

Od našeho posledního psaní do Prahy uplynula již řeka času, avšak není nad pohled zpět. Za druhý term v Anglii se nám toho přihodilo hodně, jak z pohledu našich akademických úspěchů a zásluh, tak i akcí „mimo školu“.

Jednou z hlavních soutěží byla hra ve Winkies, což je speciální druh fotbalu,bvelmi zjednodušeně kombinace naší kopané a rugby. OTH (jeden ze dvou školních týmů, druhým jsou Commoners) vyhrála, za neuvěřitelného zisku skoro dvojnásobku bodů. Tuto hru jsem si v Anglii i vyzkoušel, sice ne na žádné seriózní úrovni, ale i tak jsem měl možnost nahlédnout a poznat, jak je taková variace obyčejné kopané složitá a zábavná.

Nyní však pro mě ta podstatnější oblast, kterou jest rovina akademická. Dostal jsem během svého pobytu v Anglii dvě ředitelské pochvaly, první za dobré výsledky v polovině termu a druhý za práci na plakátu na fyziku, týkajíc se nerovnoměrného pohybu po spirální dráze. Též jsem obdržel stříbro za účast v Britské Chemické olympiádě.

Poměrně překvapivé bylo zjištění, že mě i Martina ve Winchesteru vzali do „silnějších skupin“ v našich jednotlivých předmětech, krom Historie, kde je to plus minus stejné. (tuto informaci mám od jednoho mého profesora, který patřil k vedení školy.) Podle toho také vypadala naše práce, na kterou jsme dostali vždy 2 hodiny večer, počínaje v sedm a konče v devět. Vše se dalo bez problému stihnout za tento vyhrazený čas, takže nebylo nutné se (alespoň z mého pohledu) příliš stresovat. Za druhou polovinu termu se nepsalo ani tolik velkých testů, což mi následně dovolilo zaměřit se více na vedlejší aktivity, jako Chemický klub, šachy, badminton, či běh nebo Winkies.

Nyní bych rád věnoval pár řádku srovnání Winchesteru a naší školy. Na rozdíl od Keplera se v Anglii celkem důsledně dbá na dodržování pravidel a rozvrhu. Mají proto zavedený i poměrně dost tvrdý program, začínaje už prvním rokem, kdy dodržují víceméně až vojenskou rutinu a precisnost. Studenti musí plnit své úkoly v „krychličkách“, pracovních místech, která jim přidělí. Je až fascinující, jak dobře pak tito studenti pracují a využívají času – což se projevuje i v hodinách které jsou často založené na dialogu s příslušným kantorem. Pokud někdo neporozuměl látce naplno, nebo si nebyl jist, měl vždy možnost promluvit s kantorem, anebo si dohodnout konzultaci s asistentem na koleji. Tak bylo zajištěno, že všichni ví a chápou. Další obrovskou výhodu určovala velikost skupiny, která pro orientaci byla menší než naše na dělené jazyky. Navíc jsme se učili pouze 35 minut místo našich standartních 45 na jednu vyučovací hodinu. Na úkor toho se naopak zvýšila intenzita.

Já jsem neskutečně vděčný za tuto příležitost, která měla (má a bude mít) obrovský vliv na mou budoucnost.

Ondřej Skoupý

[Prezentace]