Gymnázium Jana Keplera

Dne 2. 9. 2023 jsem vyrazila studovat na tři měsíce do Vídně. Měla jsem dva dny volna před začátkem školy, tak jsem si mohla prohlédnout Baden, město blízko Vídně, kde bydlí má hostitelská rodina. V té době se zde konalo rakouské mistrovství v beachvolejbale, na které se každý může přijít podívat a fandit, a tak jsem šla. Místní lidé nadšeně sledovali jednotlivé zápasy a mimo to se mohli koupat v obrovském bazénu přímo vedle hřiště. Tento den jsem si náramně užila a nasbírala jsem (nechtěně) mnoho reklamních předmětů, ale co už, alespoň budu mít něco na památku.

Dne 4. 9. začal v Rakousku školní rok, stejně jako u nás. První den jsme ve škole nic moc nedělali, jenom jsme obdrželi obrovské množství papírů k podepsání, třeba “Informace pro rodiče pro případ blackoutu”. Pak jsme si šli se spolužáky sednout do parku. V dalších dnech jsme měli každý den maximálně čtyři vyučovací hodiny, ve kterých se ale pouze řešilo, co se bude přes rok dělat. Školní rok tu začíná opravdu zvolna, teprve v pátek jsme dostali rozvrh hodin, který ještě navíc není finální. 

Přes týden jsme měli po škole mnoho volného času. Zhlédli jsme tedy Kunsthistorisches Museum a park u Schönbrunnu včetně skleníků s palmami a s kaktusy. Ve čtvrtek jsme nakoupili hromadu jídla a uspořádali se spolužáky piknik u Dunaje. Zahráli jsme si karetní hry jako UNO a Mao a potom jsme se šli koupat. Řeka byla hodně bahnitá a plná dlouhých rostlin, do kterých jsme se neustále zamotávali. Já jsem si plavání moc užila, ostatní tolik ne.

O víkendu jsme šli s Käthe, u které bydlím a která se mnou chodí do školy, na Schulfest zdejšího bádenského gymnázia. Bylo to něco jako obrovská diskotéka pro studenty a jejich rodiny. Seznámili jsme se zde se Sarah z USA, která je zde na výměnném pobytu. Další den jsme koupili deskové hry Codenames a Bohnanza (Fazole). Musela jsem pak doma vysvětlovat pravidla Fazolí německy, ale stálo to za to, už jsme je hráli mnohokrát a pořád nás to baví.

Druhý týden školy se konaly jazykové kurzy – ti, kteří se učí španělsky, jeli do Španělska, ti, co francouzsky, do Francie, a tak dále. Já jsem zůstala ve škole s těmi, co se učí rusky a měli jsme intenzivní kurz ruštiny. Ten trval každý den 4 hodiny a většinou probíhal formou normální frontální výuky – sedělo se u stolu, mluvilo se o ruské kultuře a dělaly se cvičení v ruštině. Ve středu jsme po vyučování šli vařit ruská jídla – pirohy s masem, s třešněmi a nakonec palačinky. Také jsme ochutnali chlebový nápoj kvas, který na první pohled vypadá jako sójová omáčka, ale chutnal opravdu zajímavě. Ve čtvrtek večer jsem si šla se zdejším šachovým klubem zahrát pár her do jedné menší kavárny. Když jsem tam dorazila, nevěděla jsem, kde mám být a nikoho jsem tam neznala, tak jsem se musela na spoustu věcí doptat. Nakonec se ale vše vyjasnilo, lidé ke mně byli opravdu přátelští, zahráli si se mnou a mluvili na mě pomalu, abych jim rozuměla.

Během svých prvních dvou týdnů studia ve Vídni jsem tedy zatím nepoznala běžné rakouské vyučování, ale i tak mě tu některé věci překvapily. Například tu vůbec není běžné, že škola má jídelnu, a v naší škole nejsou lavice po dvou, ale sedí se v několika řadách u dlouhých stolů. Starší žáci si mohou mnoho svých předmětů volit a mimo to mohou navštěvovat velmi zajímavé vedlejší předměty – například já budu chodit na přípravu na matematickou olympiádu a na Marathon Training. V příštích týdnech by se měla rozjet normální výuka, tak uvidím, co to přinese.

Barbora Herynková