Bez turistické mapy na DofE expedici nelez

V sobotu 18. května ve 13:52 jsme v sestavě Klára Tempelová a Tereza Pištěláková z 1.C, Erik Stoklasa z 1.B, Ester Salajová z 2.C, Ivan Bejin ze sexty a Sára Borzová ze septimy vystoupili na vlakovém nádraží v Mělníce. Párkrát jsme se rozhlédli a hned nato zjistili, že z hodin kartografie nám toho v hlavě moc nezůstalo. Přesněji ani to, že na dobrodružnou turistickou výpravu je schůdné vzíti si turistickou mapu. Panika, ale hlavně pár minut nezastavitelného smíchu, než nás začalo být paní profesorce Strnadové líto a svou mapu nám propůjčila.

Když byla tato patová situace zažehnána, vydali jsme se na cestu. Párkrát jsme tedy ještě zabloudili v Mělníce, ale poté jsme se úspěšně vykodrcali ven z města na lesní pěšinky.

Naše cesta vedla přes vesničky Strážnice, Vysokou, okolo nádherného rybníka Harasov, až do Kokořínského dolu, kde jsme to zapíchli v tábořišti U Splávku.

Během našeho putování jsme se střetli s nevídanými překážkami. Procházeli jsme například okolo střelnice, kde právě probíhal výcvik a z dálky k nám lesem doléhaly tlumené výstřely. Trochu jsme se báli, že skončíme nějakému lovci na talíři, ale po sebevědomém přesvědčování: „To není puška, na to je to moc potichu,“ a „Vždyť není sezóna, paní profesorko,“ jsme se vydali dál. Cestu nám čas od času znepříjemňoval i fakt, že polovina naší výpravy neodhadla potřebné zásoby vody, a jak se později ukázalo, i jídla a oblečení. Z nouze nám pomohla moc hodná paní servírka v hospodě ve Vysoké, která nám obětavě naplnila lahve vodou a popřála šťastnou cestu. No a se zbylými nedostatky jsme si poradili navzájem. Od čeho jsme Dofáci a Kepleráci, kdybychom svým bližním nepomohli z nouze? A tak byl i tento problém vyřešen.

Po příchodu do tábořiště jsme postavili stany a Téra nám úspěšně rozfoukala ze žhavého uhlíku oheň. Pak nastala nekonečná štafeta sbírání dřeva na podpal, protože jak jsme zjistili: „Buď je to vysbíraný, nebo mokrý“.

Na konci večera jsme se ještě stihli pohádat o tom, zda-li ta pobíhající čivava je pes, nebo králík, uvařit spoustu nudlí a rozebrat každé konverzační téma pod sluncem, a pak už jsme konečně vyčerpáni ulehli.

Počasí nám naštěstí celý víkend přálo, a tak nám naše 18 km výprava nakonec uběhla rychle, a sice vyčerpaní, ale s dobrou náladou jsme se druhý den navrátili domů.

Nyní začínáme plánovat ostrou expedici a doufáme, že se vydaří minimálně tak dobře, jako ta cvičná.

Za tým expediční výpravy Tereza Pištěláková 1.C