Zpráva z Bogoty č.2

¡Saludos de Bogotá!

Po týdnu stráveném s kolumbijskými rodinami na výletech po různých koutech země jsme se opět všichni sešli ve škole.

Hned pondělí se neslo v oslavném duchu – Lukáš slavil 18. narozeniny, takže jsme odpoledne vyrazili na bowling do Unicentra, což je zde, jak už jsme za předchozí týdny poznali, velmi oblíbená aktivita. Večer jsme pak pokračovali u jedné kolumbijské studentky doma.

Ve škole jsme už v rámci našich možností pochopili její chod a snažíme se zapojovat do výuky a samozřejmě mluvit španělsky. V době, kdy mají naši Kolumbijci hodiny angličtiny, dělá škola jen speciálně pro nás hodiny španělštiny, ale jinak chodíme normálně na všechny hodiny nejstaršího ročníku (ve kterém je většina našich kolumbijských hostitelů). Lukáš a Eliáš chodí na hodiny spojené s žurnalistikou a politikou a zbytek nás navštěvuje hodiny zaměřené více na matematiku. A taky už jsme měli hodiny výtvarky s profesorem de arte, kterého jsme si dost oblíbili. Sice možná náš společný výtvor, který jsme malovali, nedosahoval takové úrovně jako jiná díla tam vystavená, ale alespoň jsme se naučili spoustu nových slovíček, která si myslím, že už nikdo z nás nezapomene. (Taller de arte už zůstane navždy v našich srdcích ;).

Místo části výuky nás také ale škola bere na různé exkurze, abychom tu poznali ještě více z místních zajímavostí a kultury. Ve středu nás čekala netradiční procházka džunglí, která se nachází přímo na školním pozemku. Procházka byla doprovázena nejrůznějšími soutěžemi.

Ve čtvrtek jsme vyrazili do Catedral de Sal – bývalého solného dolu, který byl přestavěn na podzemní katedrálu. Bylo nám umožněno ochutnat její zeď, a ano, je to opravdu sůl.

No a páteční odpoledne patřilo sportu – odehráli jsme volejbalový zápas proti kolumbijským studentům, na který se přišla podívat snad celá škola. Tribuny sice byly plné kolumbijských fanoušků, ale i na naší straně byla velká podpora tří studentů, kteří zrovna byli na střídačce ;)

Večer jsme zakončili v lezeckém centru, kde se ukázalo, že někteří z nás jsou opravdu dobrými lezci.
Přestože nás občas zaskočí tropické počasí nebo dopravní anarchie, myslíme, že už si začínáme pomalu zvykat na zdejší poměry.

Loučíme se s vámi stále v plném počtu,

Andy, Anička, Bety, Goulven, Eliáš, Jonáš, Lukáš, Mikuláš a Robin