Hluboké, temné, plné sněžných vánic, myslil jsem, že snad něco zahlédnu, ale pro mlhu neviděl jsem pranic. “Teď vydáme se dolů cestou ke dnu,” řekl a zbledl, “do slepého světa, ty půjdeš se mnou já tě povedu.” S jeho odvahou bylo, zdá se, veta… (Dante Alighieri: Peklo)