Gymnázium Jana KepleraHudební výchova – maturita 2020/2021
Pokyny k maturitní zkoušce z Hudební výchovy 2020/2021
Organizace zkoušky
Maturitní zkouška z hudební výchovy se skládá z praktické zkoušky
(maturitního koncertu) a ústní zkoušky (maturitní otázky + zvukové ukázky).
Praktická zkouška je realizována formou živé veřejné hudební produkce (umělecké výkony prezentuje žák před živým publikem, nebo jsou živě přenášeny prostřednictvím streamu), její součástí je také zajištění organizační a obsahové stránky akce.
Student zabezpečí vhodný prostor, účast zástupců hodnotící komise
i pedagoga pověřeného zpracováním odborného hodnocení produkce. Zajistí odpovídající propagaci koncertu, nese přitom odpovědnost za důstojný průběh koncertu a usiluje o odpovídající společenskou úroveň akce.
K vlastní produkci zodpovědně vybírá (po konzultaci se svým pedagogem) skladby přiměřené vlastním schopnostem ve zvolené/zvolených oblasti/oblastech hudební produkce i významu připravovaného koncertu v minimální časovém rozsahu 20 minut pro samostatný koncert a 12 minut pro společný koncert více studentů.
Hodnocení maturitní zkoušky
Při hodnocení se klade důraz na dosaženou uměleckou, ale i celkovou společenskou úroveň koncertu, odpovídající volbu repertoáru a jeho realizaci. Ústní zkouška ověřuje nabyté znalosti v oblasti hudební teorie a dějin hudby.
Závazné termíny MZ z Hv
Výběr repertoáru pro maturitní koncert do 12. ledna. Konkrétní termín koncertu bude stanoven po dohodě s příslušnými vyučujícími a bude veřejně oznámen nejpozději jeden měsíc před konáním akce. Nejpozději 14 dní před termínem konání koncertu absolvuje žák povinně veřejnou generální zkoušku na níž přednese program schválený pro maturitní koncert.
V měsících únor – duben žák povinně absolvuje nejméně čtyř i konzultace k ústní maturitní zkoušce (konzultace vede zkoušející učitel).
Společné maturitní otázky z hudební výchovy 2020/2021
Gymnázium Jana Keplera
vyučující: Veronika Sirovátková, Martin Bouma, Roman Michálek
Všechny otázky se skládají ze dvou částí:
a) historická část, věnovaná určitému období či tematickému celku;
b) hudebně–teoretická část, věnovaná související oblasti z obecné hudební teorie a nauky.
- Periodizace dějin hudby
a)
– Výchozí hlediska periodizace dějin hudby, periodizace dějin hudby.
– Vznik a počátky hudby. Funkce hudby.
b)
– Tóny a tónová soustava: zvuk, tón a jejich vlastnosti. - Duchovní hudba ve středověku
a)
– Vznik a vývoj chorálu, gregoriánský chorál.
– Funkce hudby v křesťanském společenství, útvary liturgické hudby.
– Nejstarší české hudební památky.
b)
– Hudební písmo: vývoj hudební notace. Typy notace. - Světská hudba ve středověku
a)
– Vznik a vývoj středověké světské hudby, potulní artisté, studentské písně.
– Dvorská lyrika. Francouzská a německá tradice.
b)
– Intervaly: definice a systém. Rozdělení intervalů. - Vznik a rozvoj vícehlasu
a)
– Vznik a rozvoj vícehlasu v období středověku.
– Epocha Notre-Dame. Ars antiqua. Ars nova.
b)
– Takt a rytmus: jednoduché a složené takty. Rytmus Metrum. Synkopa. - Hudba renesance
a)
– Evropská a česká hudba 15. a 16. století.
– Polyfonní skladební styl. Autoři franko-vlámské tradice.
– Hudební druhy renesance.
b)
– Stupnice, tónové řady, solmizace. - Od renesance k baroku
a)
– Hudba vrcholné renesance a východiska hudby raného baroka. Stylová proměna.
– Florentská camerata. Claudio Monteverdi. Madrigal. Opera.
b)
– Druhy akordů: kvintakord a jeho obraty. - Hudební baroko
a)
– Charakteristika baroka jako uměleckého slohu. Periodizace a charakteristika
hudebního baroka. Hlavní barokní hudební druhy.
– Významní představitelé hudebního baroka. A. Vivaldi, G. F. Händel.
b)
– Tonalita: tónina. Základní harmonické funkce. - Křesťanská hudební tradice 17. a 18. století
a)
– Johann Sebastian Bach.
– Oratorium, mše, kantáta.
b)
– Kontrapunkt: definice. Základní pojmy a hudební formy. - Čeští hudebníci 17. a 18. století
a)
– Čeští skladatelé baroka.
– Kantorská tradice. Koleda, Pastorela.
– Česká hudební emigrace 18. století. Mannheimská škola ad.
b)
– Hudební názvosloví: dynamická, tempová a přednesová označení. - Hudební klasicismus
a)
– Periodizace hudebního klasicismu. Stylová charakteristika. Základní hudební
druhy a formy.
– Významní představitelé hudebního klasicismu. Joseph Haydn.
b)
– Hudební věta, perioda malé hudební formy. - Proměna společenského postavení hudebníka a skladatele ve 2. polovině 18. století
a)
– Wolfgang Amadeus Mozart.
– Postavení hudebníka a skladatele v různých dějinných epochách. Zasazení do
kontextu obecné historie.
b)
– Klávesové hudební nástroje. - Klasicko-romantická syntéza
a)
– Ludwig van Beethoven.
– Přehodnocení tvůrčích východisek. Srovnání stylové charakteristiky hudebního
klasicismu a romantismu v širším uměleckém kontextu.
b)
– Sonátová forma: charakteristika, historický kontext, příklady užití. - Hudba v období romantismu
a)
– Charakteristika stylu a periodizace.
– Hlavní hudební druhy a formy, jejich typičtí představitelé.
b)
– Aerofony. - Opera 19. století
a)
– Vznik německé romantické opery, C. M. von Weber.
– Základní druhy italské a francouzské opery 19. století. G. Rossini, G. Donizetti,
V. Bellini, G. Puccini. G. Meyerbeer, Ch. Gounod, J. Massenet.
– Wagnerova hudební reforma a její důsledky.
– Operní dílo G. Verdiho.
b)
– Základy intonace a práce s hlasem. - Programní hudba a symfonická báseň
a)
– Definice pojmů programní hudba, absolutní hudba a symfonická báseň. Zasazení
do kontextu dobového estetického diskurzu.
– Významní autoři. F. Liszt. B. Smetana.
– Hudebně výrazové prostředky romantické hudby.
b)
– Chordofony. - Vznik národních škol v kontextu obecných dějin 19. století
a)
– Vymezení pojmu „národní škola“ a jeho zasazení do rámce historického vývoje
v 19. století.
– Významné národní školy. Vývoj ruské hudby v 19. století, Mocná hrstka. Norská
a finská národní škola. E. Grieg, J. Sibelius. Národní tendence v dalších zemích.
b)
– Hudební věda: definice oboru, významní představitelé, podobory. Významné
hudební slovníky. - Česká hudba v 19. století
a)
– Počátky a rozvoj české národní školy.
– Významní představitelé české hudby 19. Století. Bedřich Smetana. Antonín
Dvořák. Zdeněk Fibich.
b)
– Septakordy. - Impresionismus v hudbě
a)
– Charakteristika, časové a místní vymezení.
– Hudebně výrazové prostředky. Vymezení oproti klasicko-romantické tradici.
– Významní autoři, příklady děl.
b)
– Barva v hudbě: instrumentace a orchestrace. - Směrem od pozdního romantismu k hudbě 20. století
a)
– Krize pozdního romantismu a klasicko-romantické tradice. Významní autoři.
G. Mahler, R. Strauss.
– Hledání nových východisek. E. Satie, I. Stravinskij.
– Významné milníky: tristanovský akord, Svěcení jara, pět klavírních kusů Op. 23.
b)
– Moderní harmonie, nónový akord, alterace. - Hudební expresionismus a hudební avantgarda první poloviny 20. století
a)
– Dodekafonie, II. vídeňská škola.
– Ruská a sovětská hudba první poloviny 20. století. Významní představitelé, jejich
stylová charakteristika a zasazení do obecného kulturně-politického historického
kontextu. S. Prokofjev, A. Skrjabin, D. Šostakovič.
b)
– Atonalita, bitonalita, rozšířená tonalita. - Neoklasicismus, folklorismus a francouzská hudba první poloviny 20. století
a)
– Stylová charakteristika.
– Významní představitelé a díla. Igor Stravinskij, Béla Bartók, Pařížská šestka.
b)
– Modální stupnice: charakteristika, historický kontext, příklady užití. - Česká hudba první poloviny 20. století
a)
– Významní představitelé. Dílo a jeho charakteristika. J. Suk, L. Janáček,
B. Martinů, V. Novák, J. B Foerster, A. Hába.
b)
– Ladění: absolutní a relativní výška tónu, komorní a, soustavy ladění.
Mikrointervaly. - Světová hudba od druhé světové války do současnosti
a)
– Serialismus. O. Messiaen, P. Boulez, K. Stockhausen.
– Aleatorika, timbrová hudba. J. Cage, G. Ligeti.
– Minimalismus. P. Glass, S. Reich.
b)
– Techniky hudebního záznamu. - Česká hudba druhé poloviny 20. století
a)
– Významní představitelé. Dílo a jeho charakteristika. M. Kabeláč, J. Klusák,
P. Eben, M. Kopelant ad.
b)
– Významné události českého i světového hudebního života: festivaly, přední
interpreti a soubory. - Jazz a populární hudba
a)
– Kořeny a vývoj jazzu. Stylové rozlišení jednotlivých epoch a jejich významní
představitelé. Jazzová interpretační praxe.
– Hudební styly populární hudby 20. Století, jejich charakteristika a periodizace.
Jejich čelní představitelé.
b)
– Bicí hudební nástroje.
Profilová maturitní zkouška pro estetickou výchovu hudební obor
Kritéria hodnocení zkoušky
Praktická zkouška je realizována jednou z následujících forem:
- Instrumentální hra (hra přednesových skladeb na vybrané nástroje)
- Vokální nebo vokálně-instrumentální činnosti (zpěv písní s doprovodem či a capella)
- Řízení hudebního tělesa (dirigentský nebo sbormistrovský výkon)
Základem pro hodnocení zkoušky jsou technické, umělecké i hudebně psychologické složky výstupu žáka: intonační a rytmická přesnost, výraz odpovídající žánru a danému uměleckému stylu / slohu, technické zvládnutí skladby, vhodný výběr náročnosti skladby pro sólové nebo skupinové hudební vystoupení. Výkon žáka je posuzován komplexně, při hodnocení se přihlíží k individuálním hudebním zkušenostem a aktuální technické vyspělosti examinovaného.
Specifikace hodnotících kritérií pro jednotlivé klasifikační stupně
- Výborný
Interpretace skladeb v odpovídající tempu a výrazu se využitím odpovídající hráčské/pěvecké techniky, s tolerancí drobných chyb, při zachování plynulosti hudebního projevu.
- Chvalitebný
Interpretace převážně nedosahuje požadované techniky, tempa a výrazu. Při interpretaci skladeb se vyskytují se občasné chyby. Hudební projev je však ucelený, chyby výrazně nepřeruší plynulost hudebního projevu.
- Dobrý
Časté chybování, které narušuje plynulost hudebního projevu, časté opravování se při hře. Absence správné techniky hry a zpěvu.
- Dostatečný
Hudební projev je neucelený, dochází k přerušování hudebního toku skladby, výraznému kolísání tempa, projevují se závažné problémy při realizaci skladeb.
- Nedostatečný
Žák není schopen interpretovat některé celé skladby (písně) nebo větší části skladeb a písní.
Ústní zkouška prověřuje znalosti examinovaného v oblasti dějin hudby, hudební teorie a obecného kulturního přehledu. Celková úroveň výkonu žáka se prokazuje souvislým logickým ústním projevem se správně použitou odbornou terminologií, student vhodně využívá mezipředmětové vztahy a začlenění do širších souvislostí.
Specifikace hodnotících kritérií pro jednotlivé klasifikační stupně
- Výborný
Žák zná terminologii oboru a dovede ji používat, dokáže využít informace získané v odborném textu, i návštěvami koncertů, dovede charakterizovat vývoj hudby v dané otázce, zvládne vhodně pracovat s terminologií hudební teorie, kterou dokáže správně prakticky využít, dovede analyzovat hudební ukázku v dané otázce, rozumí vztahu mezi stupněm vývoje společnosti a hudebním uměním.
- Chvalitebný
Žák řeší požadavky uvedené ve „ výborně“ s několika drobnými chybami, za občasné pomoci učitele. Orientuje se ve vývoji dějin hudby a hudební teorie. Rozumí učivu v rámci středoškolského základu.
- Dobrý
Žák nerozumí zcela složitosti situace v hudebním umění v rámci středoškolského základu. Jeho řeč je nepřesná, mýlí se ve jménech osobností, vynechává důležité momenty. Nedokáže vysvětlit změny ve vývoji hudby a nedokáže vhodně aplikovat hudební teorii.
- Dostatečný
Žák ovládá učivo jen částečně, chybuje v terminologii i faktech, úkoly řeší nesouvisle, vytrženě z kontextu, chybí mu základy, tápe a neorientuje se bez pomoci učitele.
- Nedostatečný
Žák učivo neovládá, zadané úkoly nedokáže vyřešit ani s pomocí učitele. Jeho vědomosti a znalosti jsou na velmi nízké úrovni.
Žák vykonal zkoušku z hudební výchovy úspěšně, pokud vykonal úspěšně praktickou i ústní zkoušku. Výsledná známka z hudební výchovy se vypočítá jako vážený průměr známek z praktické a ústní zkoušky.
Dokument ke stažení ve formátu PDF: