Pozdrav z Oundle School 2017 od Káti a Sama

Hezký dobrý (výjimečně slunečný) den!

Posíláme pozdravy do země, která prý podle našich spolužáků leží někde v Asii hned vedle Řecka, a kde se mluví nejspíš francouzsky…

Máme za sebou první neskutečný týden, vlastně víc než týden, přesně už dvanáct dní na téhle škole, a už víme, že se nám nebude v prosinci lehce odjíždět a opustit tak kamarády, školu a vůbec celý Oundle. Takřka hned po našem příjezdu jsme byli vtáhnutí do dění. Takže v předvečer našeho prvního školního dne stačilo jen vyzkoušet padnoucí uniformu, obsadit místo v jídelně a zjistit, jaký máme vlastně rozvrh. A tak jsme jako tisícovka dalších vkročili do nového dne vyšňořeni jako praví “oundeliáni”.

Počáteční nervozita z nás úplně spadla hned během našich prvních hodin. Laborky s Mr. Goughem, učitelem biologie, jsou velký zážitek – nejenom že pustí písničky, ale předvádí i své nemotorné taneční kreace, během nichž vám ještě podstrkuje čokoládu. A že při tom rozbije několik kádinek? Vem to čert.
Mr. Heath, učitel psychologie, se naopak v rámci hodin věnuje pozorování pohybu školních zaměstnanců na níže položeném parkovišti. Ne, opravdu, v části jeho hodiny jsme se věnovali diskuzi na téma “O čem se ten prošedivělý pán baví s dalším člověkem v reflexní vestě”.  Nenechte se však vyvést z omylu, není to jenom o čokoládě, pravidelném sobotním pojídání dortů v hodinách chemie, domácích sušenkách Mrs. Harris o přestávce mezi hodinami historie, ale je to i kus práce zahrnující mnohé eseje (včetně těch na čas – no jen si zkuste napsat ručně 4 stránky za 40 minut) a každodenní „prep“ (úkoly).

Za týden je half term, což pro nás znamená čtrnáctidenní prázdniny. Jsme tu teprve pár dní, takže to není až takové vysvobození, jako pro naše spolužáky, kteří už po čtvrté vyučovací hodině chodí jako bez duše stěžujíce si na svůj nefér život, ale aspoň se konečně dostaneme dál než za hranice městečka Oundle. Na pár dní vás také poctíme svou návštěvou, poletíme se ohřát domů do teplých krajin, do světa, kde je zapnuté topení a nemusíte nosit dvoje ponožky, abyste do rána neumrzli.

Ale právě kvůli tomuhle všemu to tady zbožňujeme a jsme za tuhle příležitost moc vděční.

Mějte se krásně!

Káťa a Sam