E-mag

Download (PDF, 197KB)

E-mag Report: Švédsko-Italsko-Španělská mise českýma očima

Březen, chladné pondělní ráno, mlhavo, ranní dopravní špička, nacpaná tramvaj. Nic, co by člověku dodávalo sebedůvěru a optimismus. A v tomhle počasí a náladě se mám setkat s lidmi, jejichž řečí nemluvím, oni nemluví mojí a v životě jsem je neviděla. Nálada na bodu mrazu.

Pak přicházím k hostelu Cortina, který se stal po dobu pražského pobytu útočištěm našich hostů z Itálie, Španělska a Švédska. Na místě se potkávám ještě s několika kvartánkami a zjišťujeme, že na místě jsou dle očekávání jen Italové a Švédové. Začínám se pomalu seznamovat, zatímco čekáme na zbytek výpravy. Dozvídám se, že Italové dorazili až někdy nad ránem, ale i přesto mají na tvářích úsměv a vesele si vykládají. Oproti Švédům, kteří stojí v hloučku, italští hosté uvolněně posedávají na schodech, opírají se o zeď a sledují cvrkot. Po chvilce vyráží napřed italský doprovod, který si jde vybrat peníze z bankomatu a okamžik poté, už kompletní, vyrážíme za nimi.

Během krátké chůze na zastávku si všímám první odlišnosti mezi námi a Švédy. Pro švédské studenty je naprosto přirozené své profesory objímat, věšet se na ně a profesoři nevidí nic nepřístojného na tom líbat studenty na tvář. Ani si to neuvědomím a už stojíme na zastávce a přichází první problém. Jak vysvětlit, že k nákupu lístků je potřeba jen doprovod? Než se vzpamatujeme, polovina výpravy stojí na druhé straně silnice a zvědavě se rozhlížejí. A fotí. Vždy, všechny, všechno. Během čekání vytahuje velká část výpravy cigarety a zapalovače. Přítomnost doprovodu je očividně ani v nejmenším neznepokojuje (později, když jsem se na toto téma zeptala, dostalo se mi odzbrojující odpovědi: “A co mohou dělat?“). Po chvilce přijíždí tramvaj a my vyrážíme spořádaně ke škole, kde si výpravu přebírá další doprovod. Znovu se shledáváme ve středu odpoledne. Jsme domluveni na srazu v půl jedné v aule.

Švédové jsou na místě včas, Italové přicházejí asi o 10 minut později, Španělé se zpozdí asi o čtvrt hodiny. Mimochodem, pokud jsem dodneška nevnímala rozdíl mezi germánským a románským jazykem, teď jej mám možnost pocítit naplno. Švédská angličtina je téměř perfektní, bez přízvuku, někdy hodně rychlá. Italská angličtina je dobře srozumitelná, o něco pomalejší, s lehkým přízvukem. A španělská angličtina je stejná jako Španělé sami: živelná, energická a naprosto nesrozumitelná pro kohokoli jiného. Spíše než o angličtinu šlo o španělštinu s občasnými nádechy angličtiny.

Už dříve jsem se rozhodla provést Švédy po stopách švédského dědictví v Praze, proto beru švédskou skupinu a vyrážíme. Zpočátku nejsou z vyhlídky na historickou procházku moc nadšení, raději by šli nakupovat nebo do kavárny, nicméně následují nás ochotně a jsou to výborní posluchači. Jen kdyby nelezli do každého turistického obchodu, který míjíme (Zde si dovolím uvést krátký rozhovor mezi švédským studentem a jednou ze spoluprůvodkyň: „Proč chodíte do každého turistického obchodu? Všude mají to samé!“ „Já jsem turista, ne?“ „No, jo…“). Na Malostranském náměstí zastavujeme v kavárně jednoho nejmenovaného řetězce a nastává, alespoň z mé strany, dlouhé ujišťování, že opravdu nic nechci, neboť jsem chvilku před odchodem jednu kávu měla a ráda bych usnula ještě ten den. Po chvilce vyrážíme dál, přecházíme na druhou stranu Vltavy, vedeme hosty ke Klementinu a zastavujeme v městské knihovně. Švédové jsou nadšeni ze zrcadlového tunelu a vydrží u něj asi 15 minut, obcházejí jej ze všech stran a nadšeně jej fotí. Procházíme se skrz Židovské město (na tomto místě děkuji Kristýně Kubíkové, Vojtovi Honsovi i všem ostatním spoluprůvodcům za rady a podporu), zastavujeme na Filozofické fakultě a pak už jen metrem (to byl pro Švédy nejspíše nehynoucí zážitek) na Anděla. Cestou nás všichni hosté ujišťují, že jsme byli skvělí a konverzace se konečně trochu uvolnila. Loučíme se, unavení, uchození, ale spokojení.

Co říci závěrem? Propříště se nebudu snažit udržet je v jedné skupině. Oni vědí, kam jdeme, a pohnou se tímto směrem. Nadále, co jsem slyšela, tak Švédové byli sice zpočátku nejodtažitější, ale také nejdochvilnější a nejslušnější, zatímco Španělé a Italové jsou živly, mají v sobě jižanskou pohodu, klid, ale i nespoutanost a schopnost vyznat se v tlačenici. Arrivederci e grazie! Adjö och tack! Adiós y gracias!

Eliška Klimentová