Hudební výchova – maturita 2020/2021

01.09.2020 Roman Michálek Hudební výchova, Maturita

Pokyny k maturitní zkoušce z Hudební výchovy 2020/2021

Organizace zkoušky

Maturitní zkouška z hudební výchovy se skládá z praktické zkoušky
(maturitního koncertu) a ústní zkoušky (maturitní otázky + zvukové ukázky).

Praktická zkouška je realizována formou živé veřejné hudební produkce (umělecké výkony prezentuje žák před živým publikem, nebo jsou živě přenášeny prostřednictvím streamu), její součástí je také zajištění organizační a obsahové stránky akce.

Student zabezpečí vhodný prostor, účast zástupců hodnotící komise
i pedagoga pověřeného zpracováním odborného hodnocení produkce. Zajistí odpovídající propagaci koncertu, nese přitom odpovědnost za důstojný průběh koncertu a usiluje o odpovídající společenskou úroveň akce.

K vlastní produkci zodpovědně vybírá (po konzultaci se svým pedagogem) skladby přiměřené vlastním schopnostem ve zvolené/zvolených oblasti/oblastech hudební produkce i významu připravovaného koncertu v minimální časovém rozsahu 20 minut pro samostatný koncert a 12 minut pro společný koncert více studentů.

Hodnocení maturitní zkoušky

Při hodnocení se klade důraz na dosaženou uměleckou, ale i celkovou společenskou úroveň koncertu, odpovídající volbu repertoáru a jeho realizaci. Ústní zkouška ověřuje nabyté znalosti v oblasti hudební teorie a dějin hudby.

Závazné termíny MZ z Hv

Výběr repertoáru pro maturitní koncert do 12. ledna. Konkrétní termín koncertu bude stanoven po dohodě s příslušnými vyučujícími a bude veřejně oznámen nejpozději jeden měsíc před konáním akce. Nejpozději 14 dní před termínem konání koncertu absolvuje žák povinně veřejnou generální zkoušku na níž přednese program schválený pro maturitní koncert.

V měsících únor – duben žák povinně absolvuje nejméně čtyř i konzultace k ústní maturitní zkoušce (konzultace vede zkoušející učitel).

Společné maturitní otázky z hudební výchovy 2020/2021

Gymnázium Jana Keplera
vyučující: Veronika Sirovátková, Martin Bouma, Roman Michálek

Všechny otázky se skládají ze dvou částí:

a) historická část, věnovaná určitému období či tematickému celku;

b) hudebně–teoretická část, věnovaná související oblasti z obecné hudební teorie a nauky.

Periodizace dějin hudby
a)
– Výchozí hlediska periodizace dějin hudby, periodizace dějin hudby.
– Vznik a počátky hudby. Funkce hudby.
b)
– Tóny a tónová soustava: zvuk, tón a jejich vlastnosti.
Duchovní hudba ve středověku
a)
– Vznik a vývoj chorálu, gregoriánský chorál.
– Funkce hudby v křesťanském společenství, útvary liturgické hudby.
– Nejstarší české hudební památky.
b)
– Hudební písmo: vývoj hudební notace. Typy notace.
Světská hudba ve středověku
a)
– Vznik a vývoj středověké světské hudby, potulní artisté, studentské písně.
– Dvorská lyrika. Francouzská a německá tradice.
b)
– Intervaly: definice a systém. Rozdělení intervalů.
Vznik a rozvoj vícehlasu
a)
– Vznik a rozvoj vícehlasu v období středověku.
– Epocha Notre-Dame. Ars antiqua. Ars nova.
b)
– Takt a rytmus: jednoduché a složené takty. Rytmus Metrum. Synkopa.
Hudba renesance
a)
– Evropská a česká hudba 15. a 16. století.
– Polyfonní skladební styl. Autoři franko-vlámské tradice.
– Hudební druhy renesance.
b)
– Stupnice, tónové řady, solmizace.
Od renesance k baroku
a)
– Hudba vrcholné renesance a východiska hudby raného baroka. Stylová proměna.
– Florentská camerata. Claudio Monteverdi. Madrigal. Opera.
b)
– Druhy akordů: kvintakord a jeho obraty.
Hudební baroko
a)
– Charakteristika baroka jako uměleckého slohu. Periodizace a charakteristika
hudebního baroka. Hlavní barokní hudební druhy.
– Významní představitelé hudebního baroka. A. Vivaldi, G. F. Händel.
b)
– Tonalita: tónina. Základní harmonické funkce.
Křesťanská hudební tradice 17. a 18. století
a)
– Johann Sebastian Bach.
– Oratorium, mše, kantáta.
b)
– Kontrapunkt: definice. Základní pojmy a hudební formy.
Čeští hudebníci 17. a 18. století
a)
– Čeští skladatelé baroka.
– Kantorská tradice. Koleda, Pastorela.
– Česká hudební emigrace 18. století. Mannheimská škola ad.
b)
– Hudební názvosloví: dynamická, tempová a přednesová označení.
Hudební klasicismus
a)
– Periodizace hudebního klasicismu. Stylová charakteristika. Základní hudební
druhy a formy.
– Významní představitelé hudebního klasicismu. Joseph Haydn.
b)
– Hudební věta, perioda malé hudební formy.
Proměna společenského postavení hudebníka a skladatele ve 2. polovině 18. století
a)
– Wolfgang Amadeus Mozart.
– Postavení hudebníka a skladatele v různých dějinných epochách. Zasazení do
kontextu obecné historie.
b)
– Klávesové hudební nástroje.
Klasicko-romantická syntéza
a)
– Ludwig van Beethoven.
– Přehodnocení tvůrčích východisek. Srovnání stylové charakteristiky hudebního
klasicismu a romantismu v širším uměleckém kontextu.
b)
– Sonátová forma: charakteristika, historický kontext, příklady užití.
Hudba v období romantismu
a)
– Charakteristika stylu a periodizace.
– Hlavní hudební druhy a formy, jejich typičtí představitelé.
b)
– Aerofony.
Opera 19. století
a)
– Vznik německé romantické opery, C. M. von Weber.
– Základní druhy italské a francouzské opery 19. století. G. Rossini, G. Donizetti,
V. Bellini, G. Puccini. G. Meyerbeer, Ch. Gounod, J. Massenet.
– Wagnerova hudební reforma a její důsledky.
– Operní dílo G. Verdiho.
b)
– Základy intonace a práce s hlasem.
Programní hudba a symfonická báseň
a)
– Definice pojmů programní hudba, absolutní hudba a symfonická báseň. Zasazení
do kontextu dobového estetického diskurzu.
– Významní autoři. F. Liszt. B. Smetana.
– Hudebně výrazové prostředky romantické hudby.
b)
– Chordofony.
Vznik národních škol v kontextu obecných dějin 19. století
a)
– Vymezení pojmu „národní škola“ a jeho zasazení do rámce historického vývoje
v 19. století.
– Významné národní školy. Vývoj ruské hudby v 19. století, Mocná hrstka. Norská
a finská národní škola. E. Grieg, J. Sibelius. Národní tendence v dalších zemích.
b)
– Hudební věda: definice oboru, významní představitelé, podobory. Významné
hudební slovníky.
Česká hudba v 19. století
a)
– Počátky a rozvoj české národní školy.
– Významní představitelé české hudby 19. Století. Bedřich Smetana. Antonín
Dvořák. Zdeněk Fibich.
b)
– Septakordy.
Impresionismus v hudbě
a)
– Charakteristika, časové a místní vymezení.
– Hudebně výrazové prostředky. Vymezení oproti klasicko-romantické tradici.
– Významní autoři, příklady děl.
b)
– Barva v hudbě: instrumentace a orchestrace.
Směrem od pozdního romantismu k hudbě 20. století
a)
– Krize pozdního romantismu a klasicko-romantické tradice. Významní autoři.
G. Mahler, R. Strauss.
– Hledání nových východisek. E. Satie, I. Stravinskij.
– Významné milníky: tristanovský akord, Svěcení jara, pět klavírních kusů Op. 23.
b)
– Moderní harmonie, nónový akord, alterace.
Hudební expresionismus a hudební avantgarda první poloviny 20. století
a)
– Dodekafonie, II. vídeňská škola.
– Ruská a sovětská hudba první poloviny 20. století. Významní představitelé, jejich
stylová charakteristika a zasazení do obecného kulturně-politického historického
kontextu. S. Prokofjev, A. Skrjabin, D. Šostakovič.
b)
– Atonalita, bitonalita, rozšířená tonalita.
Neoklasicismus, folklorismus a francouzská hudba první poloviny 20. století
a)
– Stylová charakteristika.
– Významní představitelé a díla. Igor Stravinskij, Béla Bartók, Pařížská šestka.
b)
– Modální stupnice: charakteristika, historický kontext, příklady užití.
Česká hudba první poloviny 20. století
a)
– Významní představitelé. Dílo a jeho charakteristika. J. Suk, L. Janáček,
B. Martinů, V. Novák, J. B Foerster, A. Hába.
b)
– Ladění: absolutní a relativní výška tónu, komorní a, soustavy ladění.
Mikrointervaly.
Světová hudba od druhé světové války do současnosti
a)
– Serialismus. O. Messiaen, P. Boulez, K. Stockhausen.
– Aleatorika, timbrová hudba. J. Cage, G. Ligeti.
– Minimalismus. P. Glass, S. Reich.
b)
– Techniky hudebního záznamu.
Česká hudba druhé poloviny 20. století
a)
– Významní představitelé. Dílo a jeho charakteristika. M. Kabeláč, J. Klusák,
P. Eben, M. Kopelant ad.
b)
– Významné události českého i světového hudebního života: festivaly, přední
interpreti a soubory.
Jazz a populární hudba
a)
– Kořeny a vývoj jazzu. Stylové rozlišení jednotlivých epoch a jejich významní
představitelé. Jazzová interpretační praxe.
– Hudební styly populární hudby 20. Století, jejich charakteristika a periodizace.
Jejich čelní představitelé.
b)
– Bicí hudební nástroje.

Profilová maturitní zkouška pro estetickou výchovu hudební obor

Kritéria hodnocení zkoušky

Praktická zkouška je realizována jednou z následujících forem:

Instrumentální hra (hra přednesových skladeb na vybrané nástroje)
Vokální nebo vokálně-instrumentální činnosti (zpěv písní s doprovodem či a capella)
Řízení hudebního tělesa (dirigentský nebo sbormistrovský výkon)

Základem pro hodnocení zkoušky jsou technické, umělecké i hudebně psychologické složky výstupu žáka: intonační a rytmická přesnost, výraz odpovídající žánru a danému uměleckému stylu / slohu, technické zvládnutí skladby, vhodný výběr náročnosti skladby pro sólové nebo skupinové hudební vystoupení. Výkon žáka je posuzován komplexně, při hodnocení se přihlíží k individuálním hudebním zkušenostem a aktuální technické vyspělosti examinovaného.

Specifikace hodnotících kritérií pro jednotlivé klasifikační stupně

Výborný

Interpretace skladeb v odpovídající tempu a výrazu se využitím odpovídající hráčské/pěvecké techniky, s tolerancí drobných chyb, při zachování plynulosti hudebního projevu.

Chvalitebný

Interpretace převážně nedosahuje požadované techniky, tempa a výrazu. Při interpretaci skladeb se vyskytují se občasné chyby. Hudební projev je však ucelený, chyby výrazně nepřeruší plynulost hudebního projevu.

Dobrý

Časté chybování, které narušuje plynulost hudebního projevu, časté opravování se při hře. Absence správné techniky hry a zpěvu.

Dostatečný

Hudební projev je neucelený, dochází k přerušování hudebního toku skladby, výraznému kolísání tempa, projevují se závažné problémy při realizaci skladeb.

Nedostatečný

Žák není schopen interpretovat některé celé skladby (písně) nebo větší části skladeb a písní.

Ústní zkouška prověřuje znalosti examinovaného v oblasti dějin hudby, hudební teorie a obecného kulturního přehledu. Celková úroveň výkonu žáka se prokazuje souvislým logickým ústním projevem se správně použitou odbornou terminologií, student vhodně využívá mezipředmětové vztahy a začlenění do širších souvislostí.

Specifikace hodnotících kritérií pro jednotlivé klasifikační stupně

Výborný

Žák zná terminologii oboru a dovede ji používat, dokáže využít informace získané v odborném textu, i návštěvami koncertů, dovede charakterizovat vývoj hudby v dané otázce, zvládne vhodně pracovat s terminologií hudební teorie, kterou dokáže správně prakticky využít, dovede analyzovat hudební ukázku v dané otázce, rozumí vztahu mezi stupněm vývoje společnosti a hudebním uměním.

Chvalitebný

Žák řeší požadavky uvedené ve „ výborně“ s několika drobnými chybami, za občasné pomoci učitele. Orientuje se ve vývoji dějin hudby a hudební teorie. Rozumí učivu v rámci středoškolského základu.

Dobrý

Žák nerozumí zcela složitosti situace v hudebním umění v rámci středoškolského základu. Jeho řeč je nepřesná, mýlí se ve jménech osobností, vynechává důležité momenty. Nedokáže vysvětlit změny ve vývoji hudby a nedokáže vhodně aplikovat hudební teorii.

Dostatečný

Žák ovládá učivo jen částečně, chybuje v terminologii i faktech, úkoly řeší nesouvisle, vytrženě z kontextu, chybí mu základy, tápe a neorientuje se bez pomoci učitele.

Nedostatečný

Žák učivo neovládá, zadané úkoly nedokáže vyřešit ani s pomocí učitele. Jeho vědomosti a znalosti jsou na velmi nízké úrovni.

Žák vykonal zkoušku z hudební výchovy úspěšně, pokud vykonal úspěšně praktickou i ústní zkoušku. Výsledná známka z hudební výchovy se vypočítá jako vážený průměr známek z praktické a ústní zkoušky.

Dokument ke stažení ve formátu PDF:

maturitní předměty 2021