Gymnázium Jana KepleraPozdrav z Oundle 2023
Dobrý den,
moc zdravíme do Prahy! Vím, že původní domluva byla, že své dojmy shrneme až po prvních dvou týdnech, ale je toho kolem nás tolik, že se ozýváme dříve. Dnes ráno jsme se setkali s paní ředitelkou…
Mockrát děkujeme za všechnu energii a práci vloženou do celého projektu bez toho bychom nemohli zažít nic z toho, z čeho jsme nyní tak plni radosti. S přáním klidné uzávěrky pololetí,
Anežka a Filip
Filip
Idea tzv. „Boarding school” může na první pohled působit velice nudně – přece jenom se pohybuješ v jednom městečku, povídáš si se stejnými lidmi a každý den navštěvuješ ty samé předměty. Všechno tohle pro Oundle School naštěstí neplatí! Život zde je natolik různorodý a barevný, že jsme se s Anežkou rozhodli o této zkušenosti napsat hned po prvním týdnu zde v Oundlu. To hlavně díky neuvěřitelnému kolektivu, zapáleným učitelům, oslňujícímu množství všemožných aktivit i událostí a jedinečné atmosféře historického městečka.
Studium v Oundle School se velice liší od našeho. Žáci po 11 letech studia ( „5th form”) pokračují jen ve čtyřech vybraných předmětech a někteří později jen ve třech (rok před maturitou). Tento přístup umožňuje koncentrovanější studium přesně toho, co studenta baví. Znamená to také to, že jsou o dost napřed a studenti jako my musí trochu máknout, aby se dostali na jejich úroveň. V matematice to například znamená doučit se diferenciální a integrální počet. Na hudební výchově žáci intonují z not a perfektně znají hudební teorii. Není to však jenom o dohánění – já měl to štěstí si vybrat předmět Product Design, který nevyžaduje žádné odborné znalosti. Díky tomu můžu navštěvovat moderní inženýrské díly, které jsou profesionálně vybavené.
Kolektiv je tu neméně skvělý. Nový student sice musí projevovat určitou dávku iniciativy, ale ostatní se také velice rádi seznámí i něco podniknou. Ve skutečnosti totiž rozvrh není tak limitující. Studenti zde mají čas si jít zaběhat, projít se městem, zajít si do kavárny, zkusit nové sporty (doporučuju sport s názvem „Fives”), jít do posilovny, knihovny nebo navštívit lekci tradičních tanců. Já se také přihlásil do dvou sborů a mám za sebou první bohoslužbu. Je toho spousta, důležité je být aktivní, nebát se kývnout na nějakou absurdní věc a hlavně se bavit. Učení jako takové je jen část úspěšného studia tady v Oundle School.
Anežka
Jako asi spousta studentů z mého ročníku jsem i já zatím nerozhodnutá, co se vysokoškolskěho oboru týče. Tady v Oundle School jsem si tedy vybrala to, co v Praze běžně do hloubky prozkoumat nemohu: latinu, klasickou řečtinu, dějiny umění a předmět myticky nazvaný “klasická civilizace”, který spočívá v analýze antických textů. Takže jestli jste spíš technicky zaměření, čtěte Filipovy příspěvky :) Na výuce mě od prvního dne nejvíce uchvátil individuální přístup všech učitelů – v jedné třídě není víc než patnáct studentů, na začátečnické řečtině jsme jen tři. Nikdo nemá problém se s vámi potkat na odpolední konzultaci, poslat dobrovolné procvičování navíc nebo vás celou hodinu nevyvolat, když ví, že v překladu z angličtiny do latiny pořád ještě plavete.
I já mohu potvrdit, že najít si kamarády a nějakou odpolední zábavu opravdu není problém; nestalo se mi, že by konverzace s kýmkoliv byla nepříjemná nebo plná trapných odmlk. A i když jsem občas trochu zmatená (třeba tím, že do učebny C28 musím z C29 dojít přes venkovní nádvoří, i když jsou v budově hned vedle sebe), vždycky se najde někdo, kdo mě popadne za ramena a natočí správným směrem. A ještě u toho probereme kolejní jídlo.
Týden a půl letí jako voda a pokoušet se shrnout všechno, co se seběhlo, by tvořilo hodně dlouhý výčet. Tak jen stručně: zjistila jsem, že konsent se na místních školách vysvětluje metaforou s hrnkem čaje, že na většině škol je v pátek k obědu Fish ‘n’ chips, že se nevyplatí běhat po kluzkém chodníku (ale na hodinu jsem, i když po pádu do louže, dorazila včas!), že chodit povinně do kostela se tady prostě musí – a že když na neznámý tvar v latinské větě koukáte dost dlouho, začne na vás koukat zpátky. Ale hlavně, že zažít jiný systém výuky je to nejlepší, co se studentovi může přihodit.
Na závěr chceme oba popřát všem co nejvíce nervů na pololetní klasifikaci. Držíme palečky, brzy jsou jarňáky, pololetí se nějak vsákne!
